World of Tokio Hotel - Články

Kulička :-*

Sun, 20 May 2012 15:00:00 +0200

Vstup zakázán 27.

Sun, 20 May 2012 11:10:00 +0200

Autor: Pája

V tu chvíli, jak kdybych nabrala druhej dech, odstrčím ho od sebe, až spadne z postele..
"Teď mně moc dobře poslouchej, mě nebudeš vydírat. Stejně by si nedodržel slovo, si moc až jako já, na to, abych ti mohla věřit! O svoje blízké se postarám i bez toho, aby ti někdo zašil pusu!!"
"Já to myslel vážně!"
"Já taky, už na mě nešahej!!" obleču si župan a jdu do druhého pokoje, kde spí Jess a lehnu si tam na sedačku a přikryju se přehozem, nemůžu usnout, tak vytáhnu telefon a zavolám Tomovi
"Ahoj, tak jak se tam máte??"
"Nic moc.."
"Co se děje??"

"Markus, on to všechno chce říct. On chce říct celou pravdu.."
"Aha.. A?"
"Jenomže, normální rodiče by se pravděpodobně naštvali na nás na oba.. Naši udělají maximum, aby to ututlali.."
"Co tím myslíš??"
"Myslím tím, že, pak by mi nedovolili se vrátit.."
Na druhém konci se rozlehne ticho
"Lásko, to se nestane, to ti slibuju! Teď už musím jít, tak zatím.." a pak už slyším jenom tůtání.

Celý den se nervuju, a zároveň se snažím chovat normálně, těšit se a připravovat.. Což mi opravdu moc nejde.

Večer v osm, proběhne průvod - prarodiče/vnoučata. V devět už se tam nevyskytuje žádné dítě pod 15 let. A v deset mají proběhnout přípitky, to čeho jsem se bála nejvíc..

Čím více lidí udělalo přípitky, tím více jsem byla klidnější.. Pak se nečekaně mezi dvě řeči vložil lehce připitý Markus, v tu chvíli jsem věděla, že je všechno v háji, jako naprosto střízlivý věděl jak zavařit a jako lehce opilý je schopný najít možnosti který za střízliva nemohl vidět.
"Vážení, dnes večer jsem chtěl svojí dlouholetou přítelkyni Stefanii oficiálně požádat o ruku.." v sále to trochu zašumělo a já nemohla uvěřit, že to co opravdu říká se opravdu děje
"Proč chtěl a ne-chci?? Protože mně podvedla. Takže naše dcera - jak jsem si myslel, není naše, ale její a někoho jiného.." v sále to zašumělo o dost víc a mohla jsem cítit pohledy hodně lidí, směrem ke svým rodičům jsem se radši nedívala..
"Kéž by to bylo všechno.. Ne jen, že mě podvedla jednou, ona se s ním dokonce stále schází.. Vychovávají společně naše dítě.. Víte a já byl takovej blbec , že jsem je kryl, aby to nepoškodilo naše rodiny, ach ano.. Kdybych se dnes nenapil, tak bych to asi vlastně vůbec neřekl.." kopne do sebe zbytek šampaňského co má ve skleničce, opravdu nevěřím tomu, co teď udělal.. Nemusím se dívat kolem sebe abych věděla, že se na mě všichni dívají.. I ti co mně přes hlavy ostatních vidět nemůžou, se dívají..
Po vlně vzrušení nastalo hrobové ticho..

"Stef?" slyším polohlasně mojí matku, znamená to, že mám přibližně tak půl minuty na to, abych vymyslela, co řeknu.. Pomalu se rozejdu za Markusem, který pořád stojí na nízkých schodech, tak aby ho všichni dobře viděli.
Když se postavím vedle něj, tak můžu vidět ten nepatrný úšklebek, který mi věnoval..
"Markusi, hrozně mně mrzí, že si zrovna tohle vytáhnul.. Myslela jsem si, že když jsme si celou dobu pomáhali, že tohle neuděláš ani vaší ani naší rodině.." v sále to zase zašumí..
"Vlastně, ono to bylo trochu jinak, než to řekl.." zvýším hlas a dostanu ho pod kontrolu, protože předtím se mi třásl… lidé zpozorní "Když mně a Markusovi bylo 15.." "Tohle nechceš říct, že ne??"
"Nemluvil si včera náhodou o pravdomluvnosti??" odpovím mu a pokračuju "Takže, když nám bylo 15, tak se mi Markus svěřil, že je gay…" řeknu a počkám, až si lidi vymění navzájem pohledy a poznámky. "Od té doby jsem mu říkala Majkl.. Líbilo se mu to. Dělala jsem mu krytí, měla jsem ho ráda, a záleželo mi na něm. Jeho rodiče by rozhodně špatně přijali to, že je prostě jiný.. Co jsem měla já dělat ve svém volném čase.. Když on měl svoje schůzky?? Díky bohu jsem se seznámila s jedním člověkem, s tím, o kterém Markus tvrdí, že jsem ho s ním podvedla, ale jak bych mohla, že, když je gay.. Tedy.. Byl.. Až do doby, než zjistil, že mám přítele.. Začal žárlit. Nemyslela jsem si, že je na tom něco špatného.. Pak jsem otěhotněla.. Markus tu zase byl pro mě, a dohodli jsme se, že řekneme, že to dítě je naše.. Jenomže pak se to stupňovalo a jednoho dne, z něj vypadlo, že vlastně gay není.." tentokrát to v sále zašumělo o dost intenzivněji.
"Vytáhlas svoje nejlepší trumfy a zapomněla si, že já mám v rukávu ještě jeden.." pošeptá mi a mně to hned nedojde..
"To vypadá, jako, že tady máme dvě rozdílné verze, takže.. Abych řekl pravdu, slovo proti slovu.. Bez šance, jenom by mně zajímalo, co si vymyslíš k té historce o znásilnění, o které jsou i lékařské záznamy??" koukne na mě a já nemám ani tušení, co mu odpovědět, jenom na něj zírám

Tohle už jsem nezvládla nijak okecat.. Co si mám vymyslet, že mě znásilnil on, nebo snad Tom, nebo nějaká třetí osoba??

Ein Herzschlag 7.

Sat, 19 May 2012 16:33:00 +0200

Autor: Christiana

Blog: http://tokio-hot-el.blog.cz

Tom si jej chová v náruči a tiskne si ho k sobě.Tak zoufale.Tak láskyplně až je mi z toho do pláče.
Vezme si jeho ručičku a vtiskne mu na něj polibek a přitom se s ním jemně pohupuje.
"Bille,jsem z toho tak zděšený"
"Mi povídej" Už mi z toho docházejí slova.
Tom si s ním sedne na pohovku a stále si jej k sobě tiskne.Přisednu si k němu.
"Má stejné oči jako my dva"
"Má.Taková velká kukadla po Christie a krásnou barvu po nás.Je neuvěřitelně krásný a statečný"
"On je zázrak"
"Přesně tak,miminko naše"

Alex se mu v náruči protáhne a zívne.
"Možná usne"
"Cítí se u tebe dobře"Řeknu.
"To jsem jen rád,vždy se budu snažit,aby se měl lépe.To ti přísahám Bille"
"Máš charakter Tome a hlavně srdce"
"Pro tebe bych se taky rozkrájel,ty to víš"
"Vím to a vážím si toho.Samozřejmě totéž platí i u mě bráško"
Položím u hlavu na rameno a během minuty usnu.Jsem tak unavený,skoro jsem nic nenaspal.

Večer

Otevřu oči a protáhnu se.
"Tome,jak dlouho jsem spal?"
"celé odpoledne,je šest hodin"
"Měl jsi mě vzbudit"
"Ani náhodou,potřeboval jsi spánek jako sůl"
"Alex??Jak mu je?"
"Neboj se,postaral jsem se o něj.Za chvilku půjde zase spinkat"
"děkuji ti moc"
"Nemáš vůbec zač."
Po pár chvilkách Tom odejde.Venku je tma.připadá mi to jako bych byl v nějakém vězení,které je umístěno v prázdnu.Od oken se odráží jen světlo lampy,která svítí u mého stolu.
Někdo jemně zaklepe a vejde sestřička.
"pane Kaulitz,jak vám je?Byla jsem tu odpoledne,ale vy jste spal"
"Ano,bratr tu byl"
"Vím to,je opravdu skvělý"
"Děkuji..on je"
"A co Alex?"
"Ten se chystá na spánek"
"Výborně,váš bratr už mu dal večeři,je o něj postaráno"
"Dobře"Usměju se.
"Nechcete kávu?Dneska mám noční"
"S vámi si rád dám,pokud vám to nebude vadit"
"Určitě ne,aspoň se nebudu nudit.Jste můj jediný pacient na starost"
"No páni"
"Tak já jdu ji uvařit a přijdu"Mile se usměje a zavře opatrně dveře.
Přesunu se k postýlce,abych měl dohled na Alexe.
Ten už má zavřená očička a klidně oddechuje.Vypadá jako andílek.Můj malinký andílek na zemi,který mě drží spolu s Tomem.
Políbím ho na čelíčko a pohladím ho po hlavičce.
Jemně popojedu s postýlkou k pohovce a sednu si na ni.Chci jej mít na dohled.
Opřu si hlavu o ruku a zapřemýšlím nad den,kdy mi Christie řekla,o tom,že je těhotná.
myslel jsem ,že probourám hlavou strop.Skákal jsem radostí a byl nadšený jako malý Jarda.
Tom taktéž,oba jsme se z toho opili,že na druhý den ráno nám bylo pěkně blbě,ale Christie to sebrala v pohodě a dokonce se o nás ještě postarala.Věděla proč.Věděla,že to budou poslední měsíce jejího života a rozčilovat se nechtěla.Chtěla si jen užít života s námi a radostí i starostí,kterou jsme jí sem tam přinášeli.
Sestřička zaklepe a já se jemně zatřesu.
"Jsem tu i s kávou "
Nese tác s hrníčky a s miskou,kde jsou sušenky.
"Děkuji vám"
Položí jej na stoleček a přisedne ke mně.Podá mi hrníček a sobě taky.
jemně si usrknu a mým tělem se rozlije teplo a spokojenost.
"dobrá?"Optá se.
"Ano,umíte ji uvařit skvěle,alespoň k mé chuti"
"To jsem ráda"
"Tento týden máte noční?"
"Ano mám"
"Skvělé"
"Je to taková klidnější směna,když už se stalo,že nám sem přivezli těžce zraněné lidi,kteří prodělali autonehodu nebo něco podobnýho"
"Je to těžká práce zvláště na psychiku"
"To ano,párkrát jsem z toho nemohla i spát,ale člověk si postupem času na to všechno zvykne,někdo ale třeba si ještě nezvykl ani po 10-ti letech praxe"
"To je horší"
"To jo.."Koukne se na spícího Alexe.
"Váš syn je překrásný jako andílek"
"Přesně to samé tvrdím i já.."
"Pane Kaulitz,nebojte.Všechno dopadne dobře"Koukne mi do očí.V ten moment jsem spatřil dalšího anděla na zemi.

Browsing porn :D

Sat, 19 May 2012 15:26:00 +0200

Something like a dream 23.

Sat, 19 May 2012 13:34:10 +0200

Já vím, hrozně mi to trvalo.. ale vůbec nemám čas, a to jsem se ještě nezačala učit.. na to, že mám ani ne za měsíc dělat absolutorium.. no, budu potřebovat vaši podporu.. :D:D

Baři, otravo jedna, tenhle je pro tebe :PPP :D:D:D

Když jsem se probudila, bylo už venku dávno světlo a přes tenké závěsy bylo vidět, že je krásně a svítí sluníčko. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde vlastně jsem. Pár minut jsem jen tak ležela a přemýšlela nad nesmrtelností chrousta, než jsem se konečně zvedla z postele a šla se upravit a obléct.

Po všech úpravách jsem vyšla na chodbu. Zdálo se, že je všude ticho, možná jsem první, kdo je vzhůru. Rozhodla jsem se, že se porozhlédnu po domě a možná i připravím nějáké jídlo. Cestu zpátky dolů nebylo těžké najít, schody byly hned za rohem. Zůstala jsem překvapeně stát ve vstupní hale, když jsem si všimla, že je tu nějak mál místa. Všude kolem bylo spoustu věcí. Mých věcí.

"Alex, už jsi vzhůru!" usmál se na mě Bill ode dveří. Položil na zem velkou krabici a přešel ke mě, aby mi mohl dát pusu.

"Co se tu děje?" zeptala jsem se místo pozdravu.

"Chtěli jsme tě překvapit, než se vzbudíš. Dovezli jsme sem všechny tvoje věci, abys nemusela dál platit nájem." ozvala se Ela, která zrovna vešela do domu.

"Aha." na víc slov jsem se nezmohla. Nevěděla jsem, jestli mám radost, že se ot o nemusím starat sama, nebo jestli mi vadí, že mi lezli do mých věcí.

"Ty jsi naštvaná?" zeptala se Ela, když jsem dál nic neříkala. "Chtěli jsme ti jen udělat radost. Mysleli jsme, že když tu budeš mít svoje věci, tak se ti tu bude líp bydlet."

"Ale ne, jasně že nejsem naštvaná!" probrala jsem se konečně a usmála se na ni. "Jen zaskočená. Ještě jsem se nestihla pořádně rozkoukat. Děkuju vám, jste moc hodní. Ale ty věci se asi nevejdou všechny ke mě do pokoje."

Bill se na mě usmál. "Co se ti tam nebude hodit, tak můžeš prodat. Nábytek je v dodávce před domem, záleží na tobě, co s ním provedeš. Jen aby se ti tu líbilo."

Pohladila jsem ho po tváři. Všichni se tak snažili, aby se mi to společné bydlení taky začalo líbit, a já jsem si pořád nebyla jistá, že to byl dobrý nápad. "Vážně děkuju. Rozmyslím si to. Ale nejdřív se jdu najíst." Všem jsem poslala vděčný úsměv, a pak jsem se vydala do kuchyně. Sice mi chvíli trvalo, než jsem ji našla, ale nakonec se mi to podařilo. Dala jsem si kávu a kus koláče, který někdo nejspíš zašel koupit. Snažila jsem se u jídla přesvědčit sama sebe, že všechno bude v pořádku. Všechno momentálně je v pořádku, takže proč by to tak nemělo být i nadále? Určitě to tak bude. Všem nám tu bude fajn.

Po jídle jsem se pustila do práce a s pomocí ostatních dostala do pokoje svoje věci, které jsem si chtěla nechat. Zabralo nám to celý den, a to jsem ani nestihla všechno srovnat podle svých představ. Ten časový posun na mě měl nejspíš ještě vliv, protože jsem usnula na pohovce v obýváku hned po tom, co jsem snědla dva kousky pizzy. Ani jsem nestačila zjistit, o čem byl ten film, na který jsme se všichni měli dívat.

Vzbudila jsem se až další den ráno. Neležela jsem na pohovce v obýváku, ale ve své nové posteli. Bylo skoro deset, takže jsem spala skoro patnáct hodin. Šla jsem si dát sprchu, abych se probrala, i po tolika hodinách spánku jsem si připadala unaveně. Sprcha to ale o něco zlepšila, takže jsem šla najít kuchyni a taky někoho, kdo by už byl taky vzhůru. V kuchyni jsem našla jen Elu. "Dobré ráno." usmívala se na mě. "Jak se ti spalo? Včera jsi nám usnula rychle." smála se. Měla nějakou dobrou náladu, na to kolik bylo hodin.

"Dobrý." pozdravila jsem si a taky jsem se usmála. "Spala jsem jak zabitá, takže vůbec nevím. Jsem nějaká nedospaná. Co to děláš dobrýho? Pomůžu ti."

"Lívance. Moje specialita. Můžeš dát na stůl talíře."

Přikývla jsem a pustila se do toho. Měla to už skoro hotové, takže jsem ještě uvařila kávu a mohly jsme se nasnídat. "Kluci ještě spí?" zeptala jsem se.

"Jo, šli asi spát dost pozdě. Co kdybys mi t tady dneska trochu ukázala a vrhly bysme se na hledání té práce a tak? Taková dámská jízda?" neztrácel se jí úsměv ze tváře. "A večer musíme s klukama sepsat tu smouvu, abys měla konečně klid." dodala.

Povzdechla jsem si. "Pořád mi to připadá divný." strčila jsem si do pusy kousek lívance. "Jsem s Billem jen chvíli. Oni jsou slavní, jestli nás tu uvidí jejich fanynky, zblázní se."

Ela se na mě podívala se zvednutým obočím. "Jestli můžu být upřimná, tak ti teda řeknu, že nad tím moc přemýšlíš. Přestaň hledat důvody, proč bys tu neměla být. Radši si to užívej, je to tu skvělý, Bill tě má rád a nějaký fanynky ti můžou být ukradený. Jsi jeho přítelkyně, kdyby s tím nepočítal, tak tě tu nenechá bydlet. No tak Alex, neber všechno tak vážně. Užívej si to co je, pokud má přijít něco špatnýho, tak to můžeš řešit, až to přijde. A teď jez, ať můžeme vyrazit." celou dobu se na mě povzbudivě usmívala.

Jí se o mluvilo lehce, ona si užívá celý svůj život. Nemusela se nikde protloukat, přemýšlet nad tím, jak přežije příští měsíc, protože má málo peněz. Nemusela nic řešit. Tohle jsem ovšem nahlas říct nemohla, a ani jsem to nahlas říct nechtěla, nebylo by to fér. Možná bych měla vážně začít přemýšlet trochu jako moje sestra. "Asi máš pravdu. Musím se na to dívat aspoň trochu jako ty." usmála jsem se na ni. "Díky." A jak řekla, pustila jsem se do jídla, abysme mohly vyrazit ven. Třeba si tak pročistím hlavu.

Než jsme stihly dojíst, vzbudil se i Bill s Tomem. Oznámily jsme jim, že razíme ven a večer se sejdeme na velkou poradu. Rozhodla jsem se, že do té doby zmizí všechny moje špatné myšlenky a budu přemýšlet jen pozitivně.

Stejně jako mě Ela provedla zajímavými místy Londýna, i já jsem ji provdla po mých oblíbených místech v L.A. Sice jich nebylo moc, protože jsem na to neměla tolik času, ale i přesto jsme si to užívaly. Nakonec jsme zapadly do mého oblíbeného nákupního centra, kde jsme si pořídily pár novách věcí. Jinak by to ani nešlo.

Když už se skoro stmívalo, vzala jsem Elu na pláž. Nechodila jsem tam moc často, protože jsem to neměla moc blízko, ale bylo to úžasné místo na přemýšlení. Stačilo se posadit do písku a sledovat okolí, všechno najednou vypadalo o hodně líp.

I teď jsme se obě posadily do teplého písku a sledovaly západ slunce. "Už se ti ten nápad začal zamlouvat?" zeptala se. Ani nemusela říkat, o co jde. Obě jsme to věděly moc dobře.

"Myslím, že to zvládnu. Momentálně to dobrý nápad je." podívala jsem se na ni s úsměvem. "Ale musíme si vážně najít práci, když jsme na to dneska neměly čas."

"Jo to musíme." přikývla.

"A jak se ti líbí Tom?" změnila jsem téma a culila se na ni.

Pokrčila rameny. "Je v pohodě. Ale jestli z nás chceš udělat zamilovaný páreček, tak na to zapomeň." vyplázla na mě jazyk. "Je tu spousta pěkných kluků, se kterýma si to nerozházím jen kvůli jednomu."

Musela jsem se smát. Zrovna ona si s Tomem bude rozumět líp, než kdokoliv jiný.

If I Die Tomorrow - FEM feat. Bill Kaulitz

Sat, 19 May 2012 11:24:24 +0200

Co na to říkáte? :) Já ji poslouchám pořád dokola jak blbec :D

Totally cute :))

Fri, 18 May 2012 16:12:00 +0200

Vstup zakázán 26.

Fri, 18 May 2012 15:37:00 +0200

Autor: Pája

"Stef, ona nechce abychom s ní letěli, nechce ani abych s ní letěl já, a je fakt ten, že jsem i zapomněl na to, že nemůžeme do Ameriky strčit nos.."
Bill zůstane naprosto klidnej, a dál si rozmazává po obličeji jakýsi krém.. "No a co si čekal??"
"Co jsem čekal, to je tak stupidní otázka!" sedne si napostel "Čekal jsem, že tam budu abych jí podpořil, tak jak to dělám vždycky.."
"No já myslel.. co si čekal?? Že nás oba nechá jít vlčí nory..??"
"Jak můžeš bejt tak klidnej, myslel jsem, že ti záleží na tvojí neteři i na Stef.."
"Taky, že záleží.."
"Tak jakto, že se nevztekáš?? Sakra!"
"Přestaň vyšilovat a podívej se pod postel.."

Tom nechápavě skloní hlavu, zvedne přehoz postele a vytáhne cestování kufr
"No a??" zeptá se..
"Otevři ho." přikáže, když ho poslechne a otevře, tak se k němu otočí zády a začne si dělat manikúru
"Bille.. co to má znamenat??"
"Myslel jsem, že číst už ses naučil.. Tohle nás opravňuje na vstup na území USA po dobu 48 hodin. To další jsou naše připravený pasy a to poslední jsou papíry k pronájmu našeho letadla, takže, odlítáme zítra večer, prakticky brzo ráno, tak abychom tam byli v ranních hodinách, a stačili se připravit, takže přestaň vyšilovat, běž se se Stef rozloučit a dej si bacha, je dost podezřívavá.. Jo a to poslední co držíš v ruce je ta pozvánka, kterou už Stef hledá asi dva týdny.."
"Jak si to.."
"Někdo se o mého malého bratříčka musí postarat, když je poblázněn láskou…" zasměje se Bill
"Já nejsem.."
"No jo ty nejsi zamilovanej, já jsem pak king of pop a teď zmiz.." a vystrčí ho ze dveří..

Zrovna si dávám šaty do obalu, když se ve dveřích objeví Tom. "Kdy sis je koupila??" ozve se
"Už asi před měsícem.."
"Proč si se mi v nich neukázala?? Jsou nádherný.."
"No jasně, a ještě líp by vypadali, kdy byli na zemi u tvojí postele, že jo, tenhle vtip znám.."
"Ne, opravdu, co kdyby sis je oblíkla?? Chtěl bych tě v nich vidět.."
"Opravdu ne.." dořeknu a zapnu zip od ochranného vaku
"Ne?!" přijde ke mně, zezadu mně obejme a políbí mně na krku
"Už se nezlobíš?!"
"Ne.. byl jsem za Billem, a promluvil si s ním o tom, dal mi druhý úhel pohledu.. Že se nás tím pokoušíš chránit, i když se mi to pranic nelíbí, tak to budu respektovat.. Ale mohla si to říct dřív.." pokračuje v líbání mně na krku
"Jo, aby jste si mohli zařídit všechny potřebné papíry a koupit letenky a tak podobně…" zasměju se
"No.." přestane "To bychom asi udělali, to máš pravdu, jak dlouho že tě neuvidím??"
"Za 4 dny nás máš zpátky.."
"Nás?? Copak ty si těhotná??" zasměje se
"Ne, ale já mluvila i o Jess.."
"Já mluvil jen o tobě.." chytne mně, hodí si mě jako pytel přes rameno a pak mně pustí, až když jsem nad postelí.

Nemusím tady barvitě popisovat, jak úžasné to bylo. Rozhodně nic jako vyvrcholení ve stejný moment, nebo něco takového co bývá v telenovelách, spíš jde o to, že v tom bylo něco jinýho než obvykle..

Když už jsem skoro usínala..
"Stef?!" ozval se Tom
"Hmm??" zabručela jsem z polospánku
"Miluju tě.."
"Já tebe taky.." zamručela jsem zpátky, aniž bych nad tím nějak přemýšlela, bylo to automatický, což jsem si uvědomila, až po tom, co jsem dostala pusu na čelo. Prudce jsem otevřela oči, což mi moc nepomohlo protože v pokoji byla tma jako v pytli, ale věděla jsem, kde se nacházel Tomův obličej
"Tys teď řekl, že mě miluješ, a já ti odpověděla, že já tebe taky??"
"Jo přesně to jsme řekli.." zasměje se
Já se taky zasměju a pak ho krátce políbím "No páni. Bude se mi stýskat.."
"Mě taky.."
"Tak dobou.."
"Dobrou.." zavřu oči a skoro hned usnu.

Další den nás Tom odveze na letiště, rozloučí se a bez větších scen a protahování nastoupíme do letadla a odletíme.

Na letišti v Americe na nás čeká Markus
"Ahoj, dlouho sem tě neviděl.."
"Nazdar, mně to přišlo naopak jako pár týdnů.. Jestli tě to zajímá, pořád jsem naštvaná.."
"Ale prosím tě, opravdu chceš aby se tvoji rodiče všechno dozvěděli??"
"Přestaň vydírat ano??"
"Já tě nevydírám, pouze upozorňuji na fakt, že jestli se to tvoji rodiče dozví, stejně tak moji, tak udělají cokoli, aby se to ututlalo a ty moc dobře víš, že jestli se tak stane, tak se do Evropy v životě už nepodíváš, a ti dva šašci, nenajdou už žádnou právnickou smyčku, jak se dostat sem. Takže na tvém místě bych si dával pozor na to, jak se ke mně chováš!"
"Tak tohle je tvůj plán?? Říct to našim rodinám, vymyslet si nějakou historku.."
"Proč bych si měl cokoli vymýšlet? Naopak, řeknu všechno, úplně všechno… Nasedáš?? Čeká nás spousta představ a tvoji rodiče se těší až nás uvidí.."
Zkřiví se mi obličej odporem, ale ani nenadělám. Nasednu do auta, docela se divím, že rodiče na nás, tedy alespoň na mě nepoznali, že je něco hodně špatně mezi mnou a Markusem.. Pak mně ještě čekala noc s Markusem v jedný posteli.
Začala jsem usínat s čistým svědomím, že to bude v pohodě, když v tu chvíli, se ke mně přitočil a obejmul mně
"Dej ty pracky pryč.." sykla jsem
"Dřív ti to nevadilo.."
"Dřív si byl gay.."
"Nebyl.. A ty to víš, jestli chceš, abych držel jazyk za zuby, tak budeš muset udělat co chci já, a spát se mnou.."
"No to si uhodl, aby si mi mohl udělat dítě, a pak si mě nebo to dítě mohl nárokovat, to zrovna!"
"Kdybych chtěl, tak už jsem to už dávno udělal s Jess.."
"Neudělal, protože si nejsi jistej, že je tvoje, mohl by si se spálit, kdyby byla Tomova co??"
"Takže ty víš čí je.."
"Jo vím, čí je! Je moje!"
"Řekni mi to.."
"To určitě, já ti to řeknu, a akorát ti věci usnadním.. To zrovna.."
"Pověz mi to.."
"Když řeknu, že je tvoje, tak si začneš dělat nároky, když řeknu, že je Tomova, tak se odtud nedostanu, takže ti neřeknu ani fň!"
"Tak prostě udělám, to co si řekla.."
"Neuděláš, protože pak bych totiž mohla začít křičet.."
"Jo a co by si řekla, kdyby sem někdo přišel?? Můj přítel se mně pokusil znásilnit??" zasměje se "No to by ti každej uvěřil a mně by opravdu zavřeli.. Jedinej tvůj problém je, že jsi ve svým životě až mockrát lhala, takže když by si se teď pokusila říct pravdu nikdo by ti neuvěřil.."
"Nebo bych mohla pořád lhát.."
"Taky možnost.." řekne a začne mě líbat
"Nech mě!" odstrčím ho od sebe
"Copak nemůžeš obšťastnit o jednoho kluka navíc, už si spala s tolika, že by to pro tebe neměl bejt problém. Navíc to děláš proto, aby si zachránila prdel sobě a Jess a těm dvoum, no ne?" řekne a pokračuje. Mě sklapne a nechám ho dělat co chce. Rozhodně se k němu nepřidávám
"Kdyby si spolupracovala, bylo by to snazší a lepší.."

Svalouš :)

Fri, 18 May 2012 13:31:00 +0200

A bez make-upu ^^ :)

Selena Gomez shoot 112

Thu, 17 May 2012 17:02:00 +0200

Hlavně nenápadně.. :D:D:D

Thu, 17 May 2012 15:21:00 +0200

Smůla, Tome.. chtivé fotoaparáty jsou všude.. takže si příště raději své 'Tom's left egg' rovnej někde v soukromí.. :D:D:D:D

Ein Herzschlag 6.

Thu, 17 May 2012 13:40:00 +0200

Autor: Christiana

Blog: http://tokio-hot-el.blog.cz

Druhý den ráno přijde na vizitu doktor.Včera večer měly přijít výsledky,jsem z toho neklidný a i Alex je nějaký protivný a plačtivý.V noci sotva zavřel očka,ani s emu nedivím.
Není doma,cizí prostředí a navíc k tomu nemocnice.
"Dobré ráno pane Kaulitz,jak se vám daří?"
"No dá se,tak co mi přinášíte za zprávy?"
"Je to vážnější než jsme čekali"
"Co se děje?"

"Alex má velkou pravděpodobnost,že zdědil tu stejnou nemoc ,co vaše přítelkyně,do toho se nám vmíchala arytmie a to není vůbec dobrý"
"Co se s tím dá dělat?"
"Jsou léky to ano.Alex by musel mít ovšem velké úlevy.Nesměl by dělat stejné věci jako sotatní děti,myslím po fyzické stránce,proto také.."
"Vím,proto i Christie nepřežila porod.."
"Přesně,je to pro ženu velká zátěž než si my dokážeme představit, i týdny po porodu se ženy vzpamatovávají a to jsou zdravé jako říp."
"A je ještě nějaká možnost pro něj?"
"Ano,ale to je velmi těžké.."
"Co to je??udělám všechno.."
"Transplantace srdce"
"Panebože"Šokovaně vydechnu.
"Kdyby dostal vhodného dárce,zbavil by se všech problémů a mohl by normálně žít"
"Jsou vůbec nějací dárci?"
"Ano,ale mnohem starší než Alex..a věk je také problém..můžeme mu transplantovat srdíčko,ale ono by to nemuselo přežít,jak zákrok tak i reakci organismu"
"Kdy může nejdřív?"
"Tak za rok..pokud najdeme vhodného dárce "
"Co mám dělat teď?"
"zatím léků není ani potřeba,ale dával bych si pozor na rytmus srdíčka,hned vás o tom poučím.Jinak Alex má mírně chytlé průdušky,po 3 dny bych si ho tu nechal,pro něj to je zátěž velká"
"Dobře,udělám pro něj všechno,co bude potřeba"
"Výborně,takže to je zatím všechno."
"Děkuji.."
Rozloučíme se.Jakmile zavře za sebe dveře,beru mobil a volám Tomovi.
"Tome přijeď,průšvih a dost velký"
"Už jedu Bille.."
Zavěsí mobil.
Vezmu si malého do náruče.
"Miláčku můj.."Bože jsem tak zoufalý.
Někdo zaklepe na dveře do místnosti vejde sestra.Ta milá slečna se smaragdy.
"Nesu vám snídani"
"Děkuji.."Položí tác na stůl.
"Pane Kaulitz,nechcete uvařit kávu?"
"To byste byla hodná,bez ní ani nejsem.."
"Výborně sladíte?"
"Jednu kostku a mléko prosím"
"Dobrá za pár minut přijdu"
Odejde.
Aspoň něco,je opravdu ochotná a vstřícná.Stará se o nás s velkou péčí.
PO pár minutách někdo zaklepe a vejde.
"Tome..díky bože"
"Bille,co se stalo?"
"Tome,Alex je na tom špatně.."
"Má to,co měla Christie?"
"A ještě hůř…prý nejlepší řešení je transplantace srdce,která může být až tak za rok,pokud najdou dárce"
"Do háje.."Zakryje šokem pusu.
"To je úplně v kopru,mám strach"
"Ne Bille,budeme bojovat,to zvládneme..dej mi ho na chvíli"
Předu Alexe a Tom si jej chová.

Lady Sovereign - Love Me Or Hate Me

Wed, 16 May 2012 16:38:00 +0200

Hodně stará písnička, teď jsem ji slyšela po dlouhý době.. :)

Vstup zakázán 25.

Wed, 16 May 2012 15:10:00 +0200

Autor: Pája

"Co se děje?!" zeptá se mě Tom, který vypadá trochu vystrašeně..
"Prvo-úvodní bál.. Je to tradice, děti které do půl roku před nebo po dosáhnou tří let musí být uvedeny do společnosti, ani nevím proč se tomu tak říká.."
"Aha.. a v čem je ten problém?"
"Je to tenhle rok, Tome.. Zahrnuje to i Jess.."
"No.. ty jí přece do společnosti uvést nechceš, takže v čem je problém??"
"Problém je v tom, že musím, a že tam musím jít s Markusem! V tom je sakra problém!"
"Cože?!"
"Pro naše rodiny jsme pořád spolu, a rodiče, chápeš?!"
"Cože?!"

"Bože, Tome nechápeš to..?? Moje rodina mně za tohle zavrhne!!"
Tom se jenom nechápavě kouká
"Já taky takhle jednou byla uvedena do společnosti. Nemohla jsem být uvedena už ve třech, protože tenkrát jsem byla v nemocnici, a pak je to každý dva roky, v pěti, sedmi, pak dvanácti a nakonec v patnácti a to poslední je v sedmnácti a to není úvod do společnosti ale něco trochu jinýho, no a prostě, naše rodiny se za nás prakticky dohodli, že chtějí abych byli spolu, takže proto dělali co mohli, společné dovolené, stejné zájmy a podobně, to proto jsem bez něj nikam nemohla, byla jsem tak prostě naučená, jestli zjistí o čem celý tohle odstěhování je, tak se mnou nepromluví.. a můžu předpokládat, že se mi Markus bude chtít pomstít, protože je ticho po pěšině. Upřímně, kdyby mi tohle došlo dřív, tak bych se tomu celou dobu nedivila.. Ještě jsem mu skočila na to, že jim řekl, že mně tu nechal proto, aby pro rodinu vydělal nějaký peníze.. No jasně že řekl, bože, já jsem tak blbá.."
"Stef, zvládli jsme už i jiný věci ne? Tohle zvládneme taky.."
"Já.. musím se ti omluvit.. Měl si pravdu, chovala jsem se strašně, to protože všichni z tý stupidní společnosti se chovají takhle a já prostě tak byla vychovaná.."
"Tak v čem je pak problém, ty nechceš vést takovej život, tak tam prostě nechoď.."
"Ten problém je, že já musím.."
"Tak se ti může zpozdit let.."
"Jo? Od kdy soukromí tryskáče mají zpoždění??" zasměju se
"Aha dobře, tak co kdybychom tam letěli dřív, než to začne a všechno tvým rodičům vysvětlili.."
"Jo a víš, že je to docela dobrej nápad?? Bude nám k tomu stačit jenom výpis z tvýho účtu diplom z Harvardu, životopis tvých rodičů, prarodičů, naučit se hrát golf a tenis a máme 25% šancí že to projde.."
"Tohle je pěkně nefér.. Já se ti snažím pomoct.."
"Já vím, promiň, ale s tímhle pomoc nemůžeš.."
"A Markus má Harvard, a umí hrát golf..?" neodpustí si
"Jo.. Má Harvard a umí hrát golf.."
"Aha.. Promiň za to odpoledne.."
"To je v pohodě, myslím, že je to tím, že oba nejsme v tý nejlepší kondici a je toho teď prostě moc.."
"Máš pravdu.."

Do konce pobytu v nemocnici se nepohádáme, taky především proto, že já mám myšlenky úplně jinde a Tom už radši nemluví o mojí rodině a o tom bálu. Skoro hned po tom, co nás propustí, tak se snažím na to nemyslet, protože půl roku předem stejně nic moc vymyslet nemůžu, raději se začnu nervovat až měsíc předem.
Setkání s mámou kluků proběhlo na můj vkus dobře.. I s tím, že jsme si moc nepopovídali, protože moje němčina stála ve velký prd. Následují půl rok byl však ten nejlepší v mým životě, s Tomem nám to klapalo, mála poslouchala a stalo se z ní opravdu zlatíčko, teda ne že by nikdy nebyla, ale tohle bylo něco jiného.. Ve skutečnosti to bylo ještě lepší, protože jsem se do Toma opravdu zamilovala.. doufala jsem v to stejný z jeho strany, možná jsem to i cítila, ale nikdy to ani jeden z nás neřekl nahlas, vlastně, my nepotřebovali mluvit.. Teda, teď to možná zní trochu dvojznačně, tak.. No radši se do toho nebudu zamotávat.

Jednou odhadem za dva měsíce jsme se vždycky pohádali, hodně, to abych se mohli zase usmířit a další dva měsíce měli klid, teda ne že bychom si to vždycky naplánovali na dvacátýho v měsíci, ale tak to vždycky bylo, přece jenom jsme oba byli naprosto z jinýho soudku. Půl roku utekl jak voda a já se začala připravovat a soustředit se na nadcházející akci.

Večer před odletem do Ameriky jsem balila kufr sobě i Jess..
"Takže kdy zejtra odlétáme??" zeptá se mně Tom, když se snažím zapnout kufr
Zvednu hlavu a odfouknu si vlasy z obličeje "My?? Ale.. Ty s náma neletíš.." řeknu a sednu si na kufr
"Jako proč??"
"No tak zaprvé, je to tvůj doživotní zákaz vstupu na území Spojených Státu Amerických, za druhé se neumíš chovat a za třetí, jestli tam Markus něco provede, bude líp když nebudeš na dostřel.."
"A nebo bude lepší, když tam budu abych tě podpořil.."
"No jasně, to mně podpoříš hned v tom okamžiku, jak vejdeš do dveří a Jess se k tobě rozběhne, to nebude vůbec podezřelí.."
"Jenomže my jsme s Billem chtěli jet.."
"Ne, ty a tvoje kalhoty s rozkrokem u kolen a Bill s tím co mu všechno visí z různých částí obličeje se mnou nikam neletíte, promiň, ale takhle jsem se rozhodla, tak to prosím respektuj. Díky!" zvednu se a jdu do koupelny, abych tu konverzaci ukončila
"Jdu se napít" ozve se za mnou a pak už slyším jenom zavření dveří, čekala jsem, že bude vyvádět trochu víc..

"Bille, můžu?!" zaklepe Tom na Billovi dveře

"Jasně, co se děje??"

Že by nějáký nový druh postižení? :D

Wed, 16 May 2012 14:13:00 +0200

Ein Herzschlag 5.

Tue, 15 May 2012 15:41:00 +0200

Autor: Christiana

Blog: http://tokio-hot-el.blog.cz

"Pane Kaulitz,je čas vzít Alexe na testy"
"Mohu jít s ním?"
"Určitě,bez problému"Usměje se na mě ta sestřička.Myslím,že se jmenuje Storchová. Ano Storchová.
Dám malého do postýlky a sestřička jej jemně převeze do příslušné místnosti,kde mu budou dělat další testy.
"Tak pojďte dovnitř"Otevře dveře a pustí mě první,já ji je aspoň přidržím,aby mohla vjet i s postýlkou.
"Děkuji"Mile se na mě usměje.
Vstoupíme oba a už nás vyčkává doktor.
"Výborně,tak uděláme vašemu synovi to samé co na kardiologii,s tím ale že to bude detailnější a jedna maličkost může být náznak nebo důvod k něčemu"
"Dobře,ale opatrně.."
"Nebojte se,neděláme to poprvé"

Vezmu malého do rukou a položím ho na doktorskou postel.Hned ho napojí na různé přístroje.
Jen čekám,kdy začne plakat.
"když bude plakat vadit to nebude,ale chvíli musí být v klidu,abychom všechno pečlivě zaznamenali"
"Fajn.."
Jsem děsně nervózní,je to můj syn.Můj malinký Alex.
"Pane Kaulitz,pojďte raději za sklo,bude to lepší.."
"Ale co když.."
"Věřte mi"Ujistí mě sestřička a vede mě za sklo místnosti.
"Já nechci nějak znehodnotit důvěru doktorů to ne,ale.."
"Já vím,nejste první ani poslední.Tolik dětí si tím prošlo a rodiče také,mají větší strach než ty ratolesti.Nebojte se,všechno bude v pořádku.Testy ještě dnes večer by měly přijít,tak doufejte jen v to dobré"
Něco si zapisuje a přitom vykládá.Má tak uklidňující hlas.Je jemnější než hlas nějaké pěnkavy,která vítá jaro na větvičce,v korunách stromu.
"Jak dlouho tady pracujete?"Zeptám se,aby tu nebylo nějaké ticho.
"Už dva roky,baví mě to"
"To je dobře,máte asi ráda děti"
"To mám,jsou mnohem vnímavější než my dospělí"
"Taky myslím,že můj syn vnímá líp než já ,zní to šíleně,ale pozná,kdy mám špatnou náladu nebo ne"
"Věřím vám,tak už to je"Usměje se.
"Ten elán ve vás ..jde to poznat"
"Děkuji,ráda dávám věci na povrch.Proč bych se měla přetvařovat?"
"Máte pravdu.."povzdychnu si.
Přetvářka.
No jo,jenže někdy musím.To kvůli Christie,nemohu stále chodit se sklopenou hlavou a ubrečenýma očima jako chlap,který ztratil přítelkyni a zároveň lásku života.
Doma si mohu poplakat v noci u Alexovy postýlky nebo sám anebo také na Tomovém rameni,ale nechci ho stále tím zatěžovat,když je pravda,že ona mu chybí.Bral ji něco jako sestru a úžasnou přítelkyni.Viděl v ní to,co já.
Andělskou tvář s andělskou duší.
Ona měla taky ráda děti.Ne,ona je milovala.Dala i ten kus lásky cizímu dítěti.Vlastně žádné dítě nebylo pro ni cizí.Nestalo se,že by ji některé odmítlo.Naopak,i to nejplačtivější,nezlobivější nebo nejtišší malé stvoření si vždy našlo k ní cestu.
"Pane Kaulitz,za chvilku to bude hotové,dojdeme si pro vašeho syna"Vytrhne mě z přemýšlení sestřička.
"Ano,děkuji"
"Za nic neděkujte,je to má práce,poslání a jak jsem už řekla,baví mě to"Opět nahodí svůj nenucený a přirozený úsměv.
"Budu se snažit"
"dobrá,no nemám noční,až zítra,tak kdyby něco.Moje kolegyně se o vás a vašeho syna postará"
"Skvělé,rád jsem vás poznal.Jste opravdu milá"
"děkuji,no tak můžeme si pro něj jít,doktor nám ukázal na pokyn"
Otevřeme dveře a sestřička položí malého do postýlky,jedeme zpátky do pokoje.Před ním už čeká Tom s věci.
"Ahoj,už to máme za sebou"
"To jsem moc rád,neplakal moc?"
"Ani ne.."
"Je statečný.."
"Jako Christie"

Gustav 2012

Tue, 15 May 2012 14:41:00 +0200

Miracles Happen 10.

Tue, 15 May 2012 13:18:00 +0200

"Ale je to nespravedlivý. Někomu věříš, nabídneš mu srdce, a on ho na oplátku rozdupe na malý kousíčky." Nedal se jen tak.

Snad poprvé v životě mi bylo někoho líto. Poprvé jsem nebyla pyšná na to, že mi vyšel nějáký plán. Když jsem tak teď Billa viděla, málem jsem si nafackovala za to, co jsem provela. Během několika vteřin jsem se ale probrala. Beztak by ho ta potvora podvedla hned při další příležitosti. A teď jsem se o něj mohla starat.

"Život není spravedlivý." řekla jsem po chvíli. "Láska je někdy pěkná mrcha. Ale od toho tu jsou přátelé." usmála jsem se na něj.

,,Jsi hodná." stiskl mi pevněji ruku a tou druhou si utřel slzy. Och, on plakal.

,,Nejsem hodná, jsem jen pravá kamarádka." pohladila jsem ho po tváři a utřela mu zbytek slz, které si ještě on sám nestačil setřít.

,,Proč jsem se nemohl zamilovat do tebe? Ty by jsi mi určitě takhle hnusně a podle neublížila." povzdychl si.

'Všat ty se do mě zamiluješ neboj!' pomyslela jsem si, ale vyslovila úplně něco jiného.

,,Tak to opravdu nevím, ale ano máš pravdu, neublížila bych ti."

Poprvé od té doby, co jsme tu seděli, se na mě podíval. měla jsem pocit, jako by mě bodlo u srdce, když jsem viděla jeho zničený pohled. Asi tu holku musel mít rád. Ale co, mě bude mít radši.

"Chceš odvézt domů?" zeptala jsem, se, když nic neříkal.

"Nechci tě otravovat." zavrtěl hlavou.

Neposlouchala jsem ho a zavolala svému řidiči. "Za deset minut tu máme odvoz." usmála jsem se. "A pamatuj si, že ty mě nikdy neotravuješ." mrkla jsem na něj.

"Vážně děkuju." upřel na mě tíku svých čokoládových očí, ve kterých se ještě odrážely slzy.

Usmála jsem se a pohladila ho po tváři. "Nemáš zač. Ty bys pro mě udělal to samý."

Po dobu, než pro nás přijel řidič, už Bill nepromluvil. Uznávám, že jsem možná, ale opravdu jen možná mohla zvolit nějaký lepší plán. Takový, který by ho tak nezničil.

To si tedy pořádně rozmyslím, jestli Meredith tu noc s Tomem domluvím, když to takhle spackala! Nic horšího vymyslet nemohla! Ano, sice jsem si více než jistá, že Bill na Melanii už nikdy nepromluví a tím pádem mi už nikdo nestojí v cestě, ale nechtěla jsem aby byl takhle zdrcenej.

Nasedli jsme do naší limuzíny a já řekla řidiči, kam má jet. Poté jsem se zase usadila vedle Billa. "Nechceš něco k pití?"

Jen zavrtěl hlavou, že ne. Nechtěla jsem ho nijak provokovat nebo otravovat, a tak jsem už nic neříkala a raději ho nechala se svýma myšlenkama. Promluvil na mě, až když jsme stáli před jejich domem.

Otočil se ke mě těsně před tím, než bystoupil. "Děkuju."

"Není za co. Kdykoliv se ozvi, až budeš chtít změnit myšlenky." soucitně jsem se na něj usmála.

Přikývl. "Dobrou noc." řekl, a poté vystoupil. Chvíli jsem jen tak seděla a zaobírala se vlastníma myšlenkama, než jsem řidiči oznámila, že se má vrátit na tu párty.

,,No kde jsi?" vyjekla na mě vystresovaná Meredith, hned jak jsem vešla do domu, kde to pořád ještě žilo.

,,Byla jsem Billa odvíst domů víš." uculila jsem se na ní, i když jsem si hned na to vzpoměla na smutnícího Billa, kterej mi ležel neustále v mysli.

,,Tak jak to nese?" ona opravdu debilníma otázkama dneska nešetří.

,,Jak by to mohl asi nýst?" poklepala jsem si na čelo, jelikož mi odpověď přišla naprosto logická. ,,I když jsem si nemyslela, že by do ní mohl bejt až tak zamilovanej. "

"No ale hlavní je, že teď ho máš jen pro sebe, ne?" usmívala se. Bylo mi hned jasný, o co jí jde.

Protočila jsem očima. "Jo to jo. Ale nevím jestli to byl tak dobrej nápad, když se z toho teď bude bůhví jak dlouho vzpamatovávat."

"Neboj se, ty mu s tím pomůžeš a bude to hned. A pa budete spolu." ta holka má nějak moc optimismu.

"Jasně." uzavřela jsem to nakonec. "Tak kde je Tom?"

"Támhle." ukázala do rohu místnosti. Stál tam a bavil se s nějákýma kámošema.

"Drž se za mnou, ale dělej, že mě vlbec nevnímáš a bavíš se po svým." rozkázala jsem jí, než jsem se vydala směrem k němu. Udělám, co chce ona a pak budu moct v klidu odjet domů. Jen proto jsem to chtěla udělat hned.

Došla jsem k Tomovi a jeho kamarádům a dělala jsem, že se přes něj natahuju pro skleničku s pitím.

"Ahoj kočko, ani dneska si nedáš říct?" usmál se na mě Tom a jazykem si přejel po pircingu.

Věnovala jsem mu znuděný úsměv. "Ne díky. Možná by si dala říct nějáká jiná." dělala jsem, že se rozhlížím po místnosti. Meredith stála asi dva metry od nás, otočená k nám zády. "Hele zkus ji." kývla jsem směrem k ní. "Slyšela jsem, že je to dobrý číslo." čekala jsem, dokud se Tomovi na tváři neobjevil vítězný úsměv, a pak jsem odešla.

Věděla jsem, že tu nemusím nadále být a sledovat jak Tom na Meredith zkouší ty svoje balící metody, ta mu na to hned skočí, a pak spolu půjdou nahoru kde si užijou, už teď mi byl totiž zcela jasný průběh jejich ,akce´. Pro Meredith to bude noc, na kterou nikdy nezapomene a pro Toma to bude noc jako každá jiná, kterou tráví každou s jinou!

Navíc jsem si byla 100% jistá, že mi zítra hned Meredith vše do té nejmenší podrobnosti poví.

Opravdu nevím jestli je tak naivní, nebo hloupá, že jí ani nedochází, jak si tímhle ublíží. Ona je do něj zamilovaná a určitě to pro ní po jedné noci neskončí, ba naopak se její city k němu ještě prohloubí a co udělá on? Nanejvýš jí řekne, jaký to s ní bylo a dá si odchod.

Ale to nebyl můj problém. Já se vrátila do limuzíny, která na mě venku čekala a nechala se odvézt domů. Dnešní den pro mě byl mnohem namáhavější, než jsem si myslela, že bude.

Byli teprve dvě v noci, když jsem si už vykoupaná a odmalovaná lehala do své velké postele. Ani teď jsem nemohla přestat na Billa myslet. Na to, že jsem mu ublížila víc já, než Melanie, i když on o tom nevěděl. Snažila jsem se na to nemyslet, tohle nebyl vůbec můj styl, ale šlo to dost těžko. Bylo to zvláštní. Naštěstí se mi nakonec povedlo nějákým zázrakem usnout.

Vstup zakázán 24.

Mon, 14 May 2012 16:12:00 +0200

Autor: Pája

Postel dají na svoje místo, takže dost daleko od té Tomovi, za což jsem vděčná, přesto že jsem byla celý den v narkoze, ten vztek nepřešel..
"Jak se cítíš?!" ozve se Bill když sestřičky odejdou
"Jako praštěná baseballkou.. Co ty??"
"No utahaně.."
"Hm.." zabručím, nastane trapné ticho, pak se ozve z druhé strany pokoje
"Promiň, choval jsem se jako blbec.."
"Dej mi pokoj, laskavě.."
"Mrzí mě to.. nechtěl jsem.."
"Sklapni, radši se starej, aby si se už nemusel nikdy omlouvat, omluvy jsou mi k ničemu, když to děláš znova a znova.. A příště až ti řeknu aby si zmlknul, tak mě poslechni!"

"Hej, Stef, uklidni se.. Mohla si umřít, oba jsme měli strach.."
"No jasně.."
"Uvědomuješ si vůbec, co se stalo?? Praskla ti žilka v hlavě, kdyby si nebyla v nemocnici, tak už si mrtvá! Uvědomuješ si, jak si nás vyděsila??"
"Já vás?? Jak jsem vyděsila já vás?? Vy si hrajete do noty, no ne, vy jste vážně dvojčata, ale hodně nepovedený!"
"Já to přece nemyslel špatně.."
"No jo, jasně a já jsem Německá královna!!" zavrčím
"Teď se chováš jako idiot ty.." upozorní mě Tom
"Laskavě mně nechte bejt, a ty, se vůbec neozývej!" nejradši bych se přetočila a hodila na něj prdel, jenomže to mám zakázaný, musím spát na zádech, ještě chvilku si o nečem ti dva povídají a pak Bill odejde..
"Mohla si bejt trochu milá, zůstal tady celou noc.."
"Bla bla bla, řekni to mojí ruce.." a dál už ho ignoruju
"Stef, vzpamatuj se.. Prosím.. Já mě to vážně mrzí, co jsem ti řekl.. Nechci se už hádat.. nikdy.. Zvlášť ne kvůli takovýmhle blbostem.."
"Tak se nehádej, mně to nezajímá chápeš to??" kouknu na něj "Já jsem udělala něco, co jsem neměla, měla jsem poslouchat tátu, a vůbec se s nikým mimo náš okruh nezahazovat, tohle by se mi nikdy nestalo, kdybych ho poslouchala.. Měl pravdu, že ve spodních kruzích, se dějou věci, který bych si ani ve snu nedovedla představit.."
"Ve spodních kruzích, takže já jsem spodní kruh.."
"A ne? Jaký společenský tance umíš, kolika jazykama hovoříš, z jaký vysoký školy máš diplom, máš vůbec nějakej, kolik nul máš na kontě, že se můžeš považovat za někoho z vyšších kruhů??"
"Děláš si srandu??"
"Ne nedělám, proto naše rodiny nechtějí, abychom se stýkali s kýmkoli jiným.. Žijeme život, o kterým ty ani nemáš páru, a je to náročnej život, ty když někam jdeš, a řekneš blbou poznámku, tak se hovno stane, v mojí společnosti, když řekneš blbou poznámku, ví to všichni a některé rodiny si tě škrtnou ze seznamu možný přiženilců. Já jsem odešla s tebou, abych Jess i sobě dala svobodu kterou ona by nedostala.. zatím tady ležím v druhořadý nemocnici, kde sestřičce trvá půl hodiny, než donese svůj zadek o dvoje dveře dál!"
"Ty se vážně někdy chováš jako prvotřídní předměstská slepice!" vezme do ruky ovladač a zapne televizi, na důraz toho, že náš rozhovor skončil..
Už nic neřeknu a jenom polykám hořká slova, která se samy derou na povrch. Pár hodin mi to trvá, než se uklidím, nakonec pozoruju západ slunce a přemýšlím, co asi dělají naši doma, kolik tam teď může být hodin.. Jestli plánují zase dovolenou v tropech, pak taky ten bál na podzim jako každý rok.. No on to není podzim ale spíš zima..
"Bože.." řeknu nahlas
"Co máš problém s tou lampičkou nebo co?!" vyjede na mě Tom..
"Cože?!" kouknu se na něj, a pak si uvědomím, že venku už je tma a Tom si čte cosi při lampičce, ani jsem to nezaregistrovala
"Ptal jsem se jestli máš problém s tou rozsvícenou lampičkou.."
"Ne, nějaká pitomá lampička je mi ukradená.. Já úplně zapomněla.. Sakra.. Musím.. něco vymyslet.. Bože.." a začnu se pomalu zvedat
"Hej, hej, co to děláš, zase si lehni a řekni mi co se děje.."
"Máš tu mobil??"
"Jo.."
"Půjč mi ho.."
"Co třeba říct prosím??"
"Prosím tě, půjč mi svůj telefon!!" když mi ho dá, tak hnedka v seznamu najdu Billovo jméno a vytočím číslo
"Tome? Co se děje..?" ozve se na druhým konci
"To není Tom, to jsem já, Stef.."
"Stef.. stalo se něco Tomovi..?"
"Ne, ten je v pořádku ale já potřebuju pomoct.. Mohl bys prosím jít ke mně a zkontrolovat poštu??"
"Děláš si srandu, ty mě budíš, kvůli poště??"
"Bille!" zvýším hlas "Myslíš, že bych se jen tak nervovala kvůli jakési poště, potřebuju, aby si šel a zkontroloval to!"
"Dobře, dobře už jdu.." a můžu slyšet zavírající a otevírající se dveře "Sem tu, po čem konkrétně se mám dívat..??"
"Po něčem s úhledným netypickým písmem.. Je tam něco takového??"
"Jo.. jo je to tu.."
"Můžeš to otevřít a přečíst mi to??"
"Jo jasně.." můžu slyšet jak otevírá obálku a dokonce mám pocit že slyším i svoje srdce
"Srdečně vás zveme na Prvo-úvodní bál, poslední pátek v listopadu, stejně jako každý rok… …. … Uvedení do společnosti.." řekne a pak se zasekne
"Stef, co tohle znamená??" ozve se po pár vteřinách
"To znamená, že máme problém.." řeknu, podívám se na Toma a povzdechnu si
"Co to znamená uvedení do společnosti??"
"To znamená, že dáš ostatním rodinám vědět, že má tvoje rodina nového člena, rodiče většinou okukujou ostatní děti v podobném věku, a předem už si vybírají kdo by byl ten nejlepší partner.. Proto znám Markuse od pěti let.."
"Chceš mi říct, že vám rodiče prakticky podepisujou oddací papíry??"
"Něco takového.."
"Co budeme dělat??" zeptá se nakonec
"Bille, ty nebudeš dělat nic, jasné, děkuju, ale teď už to nech na mě.."
"Ale.."
"Žádný ale, neřeš to jasný? Dobrou!" a položím mu ten telefon a vrátím ho Tomovi

Návštěvnost za týden 7.5. 2012 - 13.5. 2012

Mon, 14 May 2012 15:25:00 +0200

Pondeli: 162
Utery: 151
Streda: 119
Ctvrtek: 111
Patek: 144
Sobota: 139
Nedele: 162

Celkem: 988