Vegas, baby! 54.

15. června 2018 v 14:58 | Crazy.DE.Bill
Ráno jsem chtěla vstát brzo, abych stihla nachystat snídani, ale moc se mi to nepovedlo. Nenařídila jsem si budík, takže jsem vylezla z postele hned po probuzení a Billa ještě nechala spát.
Všichni kromě nás už ale byli vzhůru a snídali.
"Dobré ráno, omlouvám se, chtěla jsem vám nachystat snídani, ale nějak se mi nepovedlo vstát." pozdravila jsem všechny.
"V pohodě holčičko." usmála se na mě máma. "Tom byl tak hodný a snídani nachystal."
S otevřenou pusou jsem se podívala na Toma, který se culil jak měsíček na hnoji a do pusy si nacpal skoro celou koblihu.
"Já asi ještě spím." zavrtěla jsem hlavou. "Tom?"


"Co se divíš." zamumlal na mě s plnou pusou. "To je za to, jak jsem tě předevčírem štval."
Nevěděla jsem, co na to říct. Tom že se postaral o snídani pro naše rodiny? To snad opravdu musím ještě spát.
"Fajn, díky." řekla jsem nakonec. "To sis celkem vyžehlil."
Hned potom, co jsem se nasnídala, jsem se snažila všem věnovat. Zrovna jsem se bavila se svou sestrou, když se konečně vyhrabal z postele i Bill. Věnovala jsem mu úsměv, když si s kávou sedal na křeslo naproti nám.
"Mio, ty mě neposloucháš, viď?" smála se Annie.
"Promiň." stočila jsem svůj pohled zase k ní, ale úsměv mě neopouštěl.
"V pohodě. Jste jak dvě hrdličky, jak dlouho že jste spolu?"
"Něco přes rok a půl, ale tím, jak Bill hodně cestoval mi to ani nepřijde. Miluju ho pořád stejně, jako na začátku, nebo spíš ještě víc." culila jsem se.
"To ti přeju. Konečně sis taky někoho našla, i když jsem nečekala, že to bude hvězda, co bydlí v Los Angeles." znovu se zasmála. "Ale hlavní je, že jsi šťastná."
"Jsem, a moc. Bill je prostě skvělý, už si to bez něj neumím představit." připadala jsem si jak zamilovaná puberťačka. Skoro jako bych se vrátila zpátky o několik let, kdy jsme ještě obě bydlely se svými rodiči doma a svěřovaly se se svými malými tajnostmi. My dvě jsme spolu měly skvělý vztah, sice jsme se občas škádlily jako všichni sourozenci, ale jinak jsme stály vždy při sobě a svěřovaly se jedna druhé.
"Jsem za tebe moc ráda, vážně." pohladila mě po ruce. "Už se těším na vaši svatbu."
"Doufám, že s tebou můžu počítat, že mi půjdeš za družičku." usmála jsem se na ni. Kdysi jsem jí byla za družičku já, takže to teď musí být obráceně.
"Jo, to je přece jasný." přikývla. "Vážně už se moc těším."
Radostně jsem ji objala. "Tak to je super, díky."

Ještě dlouho jsme si spolu povídaly, hrozně mi to chybělo. Sice jsme si čas od času volaly, ale tohle bylo něco jiného. Stejně tak jsem si pak povídala i s mámou a ostatníma. Byla jsem hrozně ráda, že tu všichni jsou, v domě byla skvělá nálada.
Celý zbytek dne jsme trávili všichni pohromadě, děti si neustále chtěly hrát se psy, ale ty to bavilo jen chvíli a pak se raději schovali, aby měli svůj klid. Večer, když už šly děti spát, jsme si všichni dali víno a povídali si u televize, bylo to příjemné, ale po vínu se mi chtělo spát už po dvou skleničkách, takže jsem moc dlouho nevydržela a šla si raději lehnout, zatímco ostatní se ještě bavili.

Neuvědomovala jsem si, jak moc na mě působí vánoční stres, než tu bylo vánoční ráno a já už teď měla práce až nad hlavu. Annie, moje i Billova máma se mi sice snažili pomáhat, jak jen mohli, a stejně tak vlastně i ostatní, ale já si stejně přišla, že nic nestíhám. Už zase.
Můj švagr s dětmi zdobili stromeček, Tom jim u toho asistoval, zatímco obě, vlastně všechny tři, mámy měly plné ruce práce v kuchyni a já se snažila na poslední chvíli ještě pouklízet.
Bill pobíhal mezi všemi a nabízel jim moje cukroví. Nezapomněl ho samozřejmě pořádně vychvalovat.
Během dopoledne jsme naštěstí zvládli vše, co jsme potřebovali a odpoledne jsme se vydali na procházku. Doma zůstal jen Tom se svým tátou, aby nachystali dárky, než se vrátíme. Sice jsme v Americe, ale Vánoce jsme se rozhodli strávit po evropsku.

Venku jsem si příjemně vyčistila hlavu a konečně jsem si začala taky užívat zasloužené volno. S Billem jsme oba blbnuli s dětmi ve velkém parku, do kterého jsme došli. Annie si od nich mohla taky na chvíli odpočinout a v klidu si užít volna.
Domů jsme se vratili až k večeru, vyběhaní a pořádně hladoví. Všechny jsme hned šly připravovat slavnostní večeři, ve stejné sestavě, jako ráno. Tím, že jsme na to byli čtyři nám to šlo od ruky raz dva.
"Mio, koukala jsem, jak ti to s dětmi dnes šlo." usmála se na mě máma.
Oplatila jsem jí úsměv a vzala příbory, abych mohla prostřít stůl. "Díky. Byla to legrace, za poslední dny jsem neměla moc času se nějak odragovat."
"Však už by bylo na čase, abyste si pořídili taky nějaké to svoje rozptýleni." přidala se k ní paní Kaulitzová.
Překvapením jsem upustila příbory, které s hlasitým cinkáním dopadly na podlahu. "My nikam nespěcháme, však teprve plánujeme svatbu." dřepla jsem si a začala sbírat vše, co mi popadalo. Cítila jsem, jak rudnu v obličeji. Proč se mě na to musí všichni ptát nebo na to narážet? Není přece nikde napsáno, že se svatbou musí přijít i děti. Nebyla jsem v tomhle jako Annie, pořád jsem si připadala, že na děti mám čas.
"Všechno v pořádku, všichni živí?" nakoukl do kuchyně Bill s Tomem za zády.
"Jo, to nic, drahoušku. Mio promiň, nechtěla jsem tě uvést do rozpaků." sehnula se ke mě Simone a pomohla mi rozsypané příbory posbírat.
"To je v pohodě." usmála jsem se na ni. "To nic."
Bill mě sledoval pátravým pohledem, ale už jsem nic neřekla, jen jsem si vzala utěrku, abych příbory otřela a nachystala je na stůl.

Děti byly nedočkavé, takže jsme si museli pospíšit, aby se šlo co nejdřív večeřet. S Billem jsem pak už neměla šanci mluvit o samotě, sotva jsem si stihla dát rychlou sprchu a upravit se, už nás naháněli k večeři.
Když už jsem se přecpaná sotva vlekla ke stromečku, bylo mi skvěle a na nic jsem už nemyslela, jen jsem si užívala tu atmosféru.

Dárky rozdávaly děti, měla jsem před sebou pěknou hromádku. Bylo mi jasné, že většina je od Billa. Já se taky snažila, abych mu udělala co největší radost.
Víc, než dárky jsem si ale užívala tu atmosféru, byla jsem ráda, že tu mám všechny své blízké a můžu si užívat Billovi přítomnosti. Když měli už všichni své dárky rozbalené, pustili jsme si pohádky a vesele se bavili.

Byla jsem šťastná už jen proto, že tu se všemi můžu trávit čas a že teď budu mít snad už jen pár dní klidu, než se po novém roce zase budu muset vrátit do práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N. N. | 18. června 2018 v 13:11 | Reagovat

Tak jsem konečně našla čas na čtení. Je krásné číst o Vánocích uprostřed léta, úplně na mě dýchá ta jedinečná atmosféra. Tento i předchozí díl - oba jsou skvělé. Líbí se mi, jak výstižné jsou popisy obav a nálad. Děkuji. :-)  :-) Těším se na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2018