Vegas, baby! 52.

1. června 2018 v 13:02 | Crazy.DE.Bill |  Vegas, baby!

Ani jsem si pořádně neuvědomovala, jak čas rychle utíká, dokud jsem pomalu na každém kroku nezakopávala o různé vánoční věci. Dárky jsem neměla skoro žádné, naše rodiny měli přijet dva dny před Vánoci a já až do té doby trávila skoro všechen čas v práci. Vánoční atmosféra mě zatím vůbec nepohltila, neměla jsem na to čas. Až na poslední chvíli jsem vyrazila nakupovat a klukům jsem slíbila, že vyzdobíme dům.
"Teda na to, že ostatním pomáháš s organizováním různých akcí a tak, tady máš pěkný chaos." okomentoval Tom mé počínání, když jsem si uvědomila, že asi nemáme dost věcí na výzdobu.


"No ty mi něco říkej! Nevím, jak to tu vypadalo loňské roky, ale to vy tu nemáte nic. Takže ty koukej něco sehnat a ty," ukázala jsem prstem na Billa, "zajeď pro ten stromek, než nám zruší rezervaci."
"Najednou rozdáváš úkoly." mumlal si Tom pod vousy, ale já dělala, že ho neslyším.
Když se za oběma zavřely dveře, měla jsem aspoň čas zabalit všechny dárky. Naše rodiny tu měly být už zítra, ode dneška mám teprve dovolenou, které už jsem se nemohla dočkat.
Než se kluci vrátili, měla jsem vše zabaleno a dokonce jsem připravila i místo, kam jsme chtěli stromek v obýváku dát. Naštěstí Tom koupil tolik věcí, že jsme nakonec měli pěknou výzdobu uvnitř i venku. Jediné, co mi chybělo, byl sníh. Bez něj a bez zimy to bylo prostě divné, i když mi tu nic jiného nescházelo.
Na poslední chvíli jsem ještě dokonce stihla upéct alespoň nějaké cukroví, i když mě to stálo dost práce a nervů, když Tom kolem kroužil jak šelma, samozřejmě děsně nenápadně, a užíral ještě horké kousky z plechu.
"Tome sakra!" ohnala jsem se po něm, když si šel do lednice pro pití, ale záhadně zmizel další kousek. "Kdybys radši pomohl! Jsi jako malý. Pozítří tu mají být vaši i naši a já to ještě potřebuju ozdobit."
"Však ti pomáhám, nemusíš toho zdobit tolik." smál se, i když věděl, že mě tím ještě víc rozčiluje.
"Jo jasně, víš co jdi. Zmiz, než tě nakopu." hodila jsem po něm jednu chňapku, zatímco druhou jsem vytahovala další várku z trouby.
"Neboj, já ti pomůžu." objevil se Bill, ale ani to mi moc nepřidalo na náladě.
"A tys byl celou dobu kde?" dala jsem si ruce v bok. "Celé odpoledne jsem tě neviděla a je tu všechno jen na mě. A tvůj bratr je jak malé dítě, o které se tu ještě musím starat." strčila jsem do trouby poslední várku a trošku hlasitěji zavřela dvířka. Stejně se mi moc neulevilo.
Bill na mě chvíli koukal, hlavu nakloněnou na stranu, ale nic neříkal. Opřela jsem se zády o linku a otřela si čelo. Nechtěla jsem na něj vyjet, ale už jsem měla vážně všeho dost.
"Lásko, zbytečně se stresuješ. Pomůžu ti a půjdeme si lehnout, ano?" řekl nakonec. Přešel ke mně, jako bych nic neřekla, a objal mě kolem pasu. Políbil mě na čelo a jednou rukou zastrčil za ucho pramen vlasů, který se mi uvolnil z drdolu.
"Budeš od mouky." zamumlala jsem, ale i tak jsem si opřela hlavu o jeho rameno.
"Takže, s čím můžu pomoct?" rozhlédl se kolem. Pustili jsme se do toho, abychom měli co nejdřív dozdobeno a uklizeno. Ani jsem nečekala, že když se rozhodnu udělat trochu cukroví, dá mi to tolik práce. Jen jsem se chtěla trošku blýsknout a nebýt za neschopnou holku, co ani neumí péct.

Do postele jsme se nakonec dostali až po půlnoci, ale aspoň už bylo vše hotovo. Byla jsem děsně utahaná, a to jsem se těšila, jak si o dovolené odpočinu. Sotva jsem se osprchovala a lehla si, už se mi zavíraly oči.
"Mio, už spíš?" zašeptal Bill, když si lehl vedle mě a zhasnul světlo.
"Hmmmh" zamručela jsem. Nechtělo se mi odpovídat.
"Pojď sem." přisunul se až ke mně a pevně mě obejmul. Tak to se mi bude usínat ještě líp. "Jsi ve stresu z toho, že se máš seznámit s našima, viď? Ale nemáš se čeho bát. I když já mám co říkat, sám jsem nervózní." zasmál se.
Otevřela jsem oči a zvedla k němu hlavu. Byla tma, ale i tak jsem viděla obrys jeho obličeje. "Bojím se, že se jim nebudu líbit, to je jasný. A že se jim pro tebe nebudu zdát dost dobrá."
Bill mě krátce políbil. "Nemáš se vůbec čeho bát. Budou tě milovat."
"To i naši tebe. Ale stejně, chci aby se jim tu líbilo. Zítra ještě musím uklidit a připravit všem pokoje."
"Nemusíš."
Už jsem zase chtěla něco odseknout, ale místo toho jsem se jen nadechla a zase vydechla. Nechtěla jsem na něj být zase hnusná.
"Vážně, nemusíš." řekl znovu, když slyšel mou tichou reakci. "Už je vše připravené. To jsem dělal celé odpoledne, chystal pokoje, abys měla zítra klid a konečně si odpočinula."
Tentokrát jsem mlčela, protože mě dojal a zaskočil dohromady. Naprosto mi vzal vítr z plachet. A já na něj byla ještě protivná. "Ty jsi naprosto dokonalý, zato já jsem děsná. Promiň." řekla jsem po chvíli.
Bill se zasmál. "Ale nejsem. Jen jsem ti chtěl pomoct, aby nebylo všechno jen na tebe. A hlavně abys měla zítra čas jen pro mě."
"Tak to se od tebe ani nehnu." zasmála jsem se. "Děkuju, vážně. Jsi prostě nejlepší." políbila jsem ho.
"Ale prosímtě. Tak už spi." ještě jednou mě políbil, než jsem znovu zavřela oči. A že se mi usínalo dobře, když jsem věděla, že zítra už nemám skoro žádnou práci.

Hned po probuzení jsem měla dobrou náladu, nejspíš už jen proto, že jsem se pořádně vyspala a věděla jsem, že nemusím vstávat, i když už bylo poledne. Nakonec jsem ale stejně vylezla z postele, protože jsem se rozhodla udělat snídani.
V domě bylo ticho, Bill ještě spal a Tom nespíš taky. Zapnula jsem kávovar, udělala si těsto na vafle a mezitím, co jsem je zapékala, jsem nakrájela ovoce a nalila do sklenic džus. Všechno jsem to pak naaranžovala na velký tác, který jsem odnesla k nám do pokoje.
Myslela jsem, že Bill ještě spí, ale když jsem odložila snídani na noční stolek, všimla jsem si, že mě pozoruje.
"Ty už jsi vzhůru?" usmála jsem se na něj a naklonila se, abych ho mohla políbit.
"Už jsem si říkal, kam ses mi ztratila." chytil mě kolem pasu a přitáhl k sobě, takže jsem si k němu znovu lehla.
"No přece pro snídani." posadila jsem se a Bill mě napodobil. Hned se hladově vrhnul na jídlo, za chvíli už nezbylo skoro nic.
"Ty mě rozmazluješ. Díky za snídani, byla výborná." políbil mě, než se napil kávy.
"Však si to zasloužíš." prohrábla jsem mu vlasy. Bylo fajn, když jsem se tady mohla konečně jen tak válet, dneska vážně nehodlám dělat nic jiného. Od zítřka budeme mít dům plný lidí, takže si zase ani nesednu. Hrozně jsem se těšila, až uvidím rodiče a poznám ty Billovi, ale na druhou stranu jsem jen při té myšlence zase měla nervy na pochodu. I když jsem doufala, že mě to přejde hned, jakmile je poznám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Vegas, baby!?

Ano

Komentáře

1 N. N. | 3. června 2018 v 11:24 | Reagovat

Jé cukroví, hned jsem na něj dostala chuť - Toma tedy plně chápu. Vafle k snídani? Taky bych se nechala rozmazlovat. Já jsem vždycky líná si i uvařit svojí ranní kaši. :-D Jsem zvědavá na setkání s rodiči. Díky za díl. <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2018