Vegas, baby! 51.

25. května 2018 v 13:10 | Crazy.DE.Bill |  Vegas, baby!

Dny ubíhaly tak rychle, že jsem se nestačila divit. Hned další den jsme s Billem zajeli na nákup do nedaleké vesničky, a pak jsme si ještě udělali malý výlet po okolí. Naše příští dny vypadaly vlastně skoro stejně... jen jsme odpočívali, věnovali se jeden druhému a cpali se. Ani jsem se nenadála a byl tu den odjezdu.
"Týden byl vážně málo." mračila jsem se, když jsme dávali naše věci zpátky do auta. Nikam se mi odtud nechtělo.
"Můžeme si tu udělat líbánky." zaculil se na mě Bill. "Neboj, budu se ti věnovat i doma." objal mě kolem pasu a dal mi pusu. "Ale máš pravdu, bylo to tu krátké."


Jen jsem si povzdychla. Bylo mi líto, že náš výlet končí. Měla jsem smíšené pocity, když jsme nasedli do auta a vraceli se do Berlína. Sice už jsem se těšila do práce, ale ten klid mi bude chybět.
Ještě než jsme se vydali na letiště, stavili jsme se v mém bytě, abych se sešla s realitním makléřem a domluvila s ním podrobnosti pronajmutí mého bytu, než odjedeme pryč. Naštěstí to nebyla dlouhá schůzka, takže jsme měli čas, než nám mělo letět letadlo. Hrozně se mi nikam nechtělo, i když jsem vlastně neměla důvod netěšit se. Billa budu mít stále u sebe i v L.A., moje práce mě baví a navíc tam svítí sluníčko ještě víc, než tady. Ale těchto pár dní, které jsme měli jen sami pro sebe bylo prostě tak skvělých, že mi bylo smutno z toho, že to končí.
"Tak můžeme?" usmál se na mě Bill. Stál mezi hlavními dveřmi mého bytu a sledoval, jak ještě rychle procházím místnosti, jestli jsem tam nenechala něco důležitého. Byt byl teď poloprázdný a jen čekal, až se tu někdo zabydlí. Moc se mi ta představa nelíbila, ale bylo to lepší, než to tu nechat jen ležet ladem. Než se rozhodnu byt prodat, alespoň z něj budu mít nějaké peníze.
"Jasně, jdeme." naposledy jsem se rozhlédla kolem sebe. "Bude mi to tu chybět, je to těžší, když vím, že se sem už nejspíš nevrátím."
"No, jestli ti to pomůže, můžeš doufat, že se rozejdeme a ty se sem budeš moct vrátit." culil se.
Plácla jsem ho po rameni a vyšla ven z bytu. "Moc vtipný. Myslím, že se mě tak lehce nezbavíš."
Bil mě s úsměvem políbil do vlasů a počkal, až zamknu dveře. Venku už na nás čekalo taxi, které nás odvezlo na letiště.
Let byl dlouhý, stejně jako vždycky. Většinu času jsem prospala nebo si povídala s Billem, ale i tak jsem byla děsně unavená, když jsme konečně dojeli domů. Sotva jsem se pozdravila s Tomem a padla jsem jak dlouhá, tak široká do postele a okamžitě usnula.

Sotva jsem stihla dospat časový deficit, už jsem zase musela do práce a vrátit se do své denní rutiny. Trošku jsem záviděla klukům, že se teď většinu dní flákali, jen občas zajeli do studia, zatímco já trávila spoustu času v práci. Bavilo mě to, a to hodně, ale zároveň i dost vyčerpávalo. Naštěstí víkendy jsem trávila s dvojčaty a užívala si volna. Často se stávalo, že jsem se během týdne vracela z práce unavená, nebo že kluci byli do noci ve studiu a tak jsme se neviděli vůbec.
Tím, že jsme s Billem netrávili každou minutu spolu, jsme si byli pořád blízcí a vážili si chvil, které jsme měli jen pro sebe.
Ani jsem nemrkla, oslavili jsme narozeniny dvojčat a počasí se začínalo pomalu měnit, s příchozím podzimem se ochlazovalo. Naštěstí tady v L.A. to nebylo tak radikální, jako v Německu.
Když jsme měli s Billem chvíli, zařizovali jsme svatbu, která sice měla být až za několik měsíců, ale bylo potřeba vyřídit spoustu věcí, kontaktovat spoustu lidí a hlavně zajistit, aby vše bylo podle našich představ. Hlavní věc, která mě děsila bylo, že se naše rodiny chtěli poznat ještě před svatbou. Naši i ségra byly v pohodě, Billa znali jen z mého vyprávění, ale už teď mi bylo jasné, že ho budou mít rádi, už jen proto, že ho mám ráda já. To samé mi tvrdil Bill i o jeho rodičích, ale i tak jsem byla nervózní. A protože jsme to rodin oznámili dost dopředu, domluvili jsme se, že se na Vánoce sejdeme všichni tady u nás.
Měla jsem pár týdnů čas psychicky se připravit. Bude tu spousta lidí, ale je to lepší, než abych byla vystavená na pospas já sama jeho rodině a on ten mé. Jemu přijedou jen rodiče, ale zato mě jak rodiče, tak i sestra Annie s manželem Filipem a jejich dvě děti, devítiletý Patrik a čtyřletá Nela. Naposledy jsem je všechny viděla loňské Vánoce, s mámou a sestrou jsem si sice občas volala, ale už jsem se nemohla dočkat, až se všemi strávím zase trochu času. I když jsem dřív bydlela mnohem blíž, ani tak jsem je moc často nevídala kvůli práci.
Ještě než se ale přiblížila zima, domluvila jsem se v práci s Jenn a Marcusem, že je konečně seznámím s Billem. Už ale nebylo takové teplo, abychom se koupali v bazénu, ale i tak jsme se posadili venku na zahradu a užívali si sluníčka, které stále celkem hřálo, i když už byl skoro listopad. Byl to pro mě nezvyk, teplota neklesala přes den pod 15°C. V Berlíně už bych vytahovala kabát a teplé oblečení, tady mi pořád stačí maximálně mikina.
"Máte to tu vážně krásné." už po několikáté se Jenn rozhlížela kolem sebe, div ne s otevřenou pusou. "Myslím, že ti závidím." podívala se se smíchem na mě.
"Přece jsem ji nemohl dovést jen tak někam, když už se kvůli mně musela přestěhovat z Berlína." ozval se Bill a položil mi ruku kolem ramen.
S úsměvem jsem se přitulila k jeho boku. "Ano, vlastně tu nejsem kvůli Billovi, ale kvůli jeho domu." smála jsem se.
"Aspoň mám jistotu, že jsi se mnou kvůli mně." ozval se Markus směrem k Jenn. Všichni jsme se tomu smáli. "Teda, promiň Bille, bez urážky."
Bill se ale jen bavil, něco takového ho nemohlo urazit. Všichni jsme si společné odpoledne užili, byla jsem ráda, že se Billovi mí přátelé líbí, a on jim taky. Rozloučili jsme se s nimi až pozdě večer, kdy byla venku už docela zima.
"Tak co, ještě budeš někdy na Markuse žárlit?" zeptala jsem se Billa, když už jsme byli sami u sebe v pokoji.
"Ne, neboj se," zaksichtil se na mě. "Neříkám, že už nikdy nebudu žárlit na nikoho, kdo se k tobě přiblíží nějak víc, než by se mi líbilo, ale už vím, že Markus je fajn chlap, na kterého vážně žárlit nemusím." objal mě kolem pasu. "Byl jsem blbec, to jsem věděl i tak. Neměl jsem se nechat ovlivnit."
Na chvíli jsem si vzpomněla na to, jakým hrozným pohledem se na mě Bill tenkrát podíval, když si myslel, že je Markus můj milenec a doprovodil mě domů, protože něco očekával. Ale když jsem se na něj teď podívala, sledoval mě láskyplným a rozesmátým pohledem. Přesně tak, jak jsem to na něm milovala.
Zvedla jsem k němu ruku, abych ho pohladila po tváři. Prsty jsem přejela po jeho několikadenním strništi a pak přejela přes jeho hebké rty, které se ihned roztáhly do úsměvu. Neodolala jsem, musela jsem ho políbit. "Vše dávno odpuštěno." zašeptala jsem.
Bill chytil můj obličej do dlaní, aby naše rty znovu spojil do polibku. Byla jsem neuvěřitelně šťastná, ani jsem si neuměla představit, že bych někdy mohla být šťastnější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Vegas, baby!?

Ano

Komentáře

1 N. N. | 28. května 2018 v 14:40 | Reagovat

Těším se na pohádkový konec ❤️. Moc hezký
díl, děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2018