Vegas, baby! 47.

29. března 2018 v 17:56 | Crazy.DE.Bill |  Vegas, baby!

Abych jen bezmocně nechodila po bytě a neustále nepřemýšlela nad tím, kdy to trucování Billa přejde, rozhodla jsem se udělat něco užitečného a pořádně uklidit v kuchyni. Kluci sice měli paní, která jim chodila uklízet, ale já se vrhla do detailních prací. Přišlo mi to divné, kdybych tu nic nedělala, byla jsem zvyklá si vše uklízet sama, i když tenhle obrovský barák bych asi neuhlídala. Pustila jsem se s chutí do práce, vyskládala jsem všechno nádobí a umyla skříňky, probrala jsem špajz, kde jsem našla i několik neidentifikovatelných předmětů a probrala jsem i lednici. Za tu dobu, co tu kluci nebyli jsem na to kašlala, takže to už bylo potřeba.


Už jsem byla dobré dvě hodiny zabraná do práce, u toho poslouchala písničky a sem tam si i zatancovala, takže jsem si ani nevšimla, že mě někdo už pár minut pozoruje.
"To je hodně věcí na vyhození." podotkl Bill tiše. I tak jsem málem dostala infarkt. Už zase.
Položila jsem si ruku na srdce a snažila se tak uklidnit jeho splašený tlukot. "Bože. Chodíš jako duch." otočila jsem se čelem k němu. Až pak mi došlo, že na tuhle chvíli jsem vlastně čekala. Konečně přišel a vypadal, že už je docela v klidu.
"Promiň." pousmál se. "Tvoje tanečky mě zhypnotizovaly."
Jen jsem se zašklebila a šla si opláchnout ruce do dřezu. Bill zapnul kávovar a opřel se zády o linku. Vypadal, že neví kde začít, já ale zatím mlčela.
"Mio." oslovil mě jménem. Jednou rukou přejel lehce po mé paži. Zvedla jsem k němu pohled a setkala se s tím jeho. Vypadal unaveně, ale i tak mu to slušelo. Vlasy měl rozcuchané do všech stran, na tváři několikadenní strniště a kruhy pod očima. "Omlouvám se." řekl nakonec tiše. "V noci jsem se choval jako pitomec."
"Myslela jsem, že mi věříš." sklopila jsem pohled k zemi. Už jsem dál nesnesla dívat se na něj. Jeho slova mi ublížila, choval se jako idiot, a i když jsem si přála, aby už mezi námi bylo vše zase v pořádku, nemohla jsem na to jen tak zapomenout.
"Já ti věřím. Přehnal jsem to, nechal jsem se unést. Někdo mě neustále bombarduje zpráváma, že mě podvádíš, je to k zbláznění. Když jsme přijeli a ty ses tak dlouho nevracela a nakonec tě ten chlap doprovodil až ke dveřím, úplně se mi zatemnil mozek."
Znovu jsem k němu zvedla pohled. "A proč jsi mi něco neřekl?"
"Nechtěl jsem tě tím obtěžovat. Přišlo mi to jako hloupost. Řekl bych ti to až bych se vrátil."
"Bille, když tě něco žere, chci to vědět. Nechci abys byl na všechno sám, proto jsme spolu ne? Abysme vše řešili spolu, a ne se pak zbytečně naštvávali." povzdechla jsem si. "Už mi to nedělej. Nesnáším, když se hádáme."
"Dobře, příště to budu řešit jinak. Vím, že mě nepodvádíš, věřím ti." políbil mě do vlasů, než mě pevně objal. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a konečně jsem si mohla užít jeho blízkost.
"Chyběl jsi mi." zamumlala jsem do jeho trička.
"Ty mě taky. Jsem tak rád, že už jsem doma."
Zvedla jsem k němu hlavu a krátce ho políbila. Chvíli jsme si jen tak užívali té blízkosti, než se Bill vpil do mých rtů. Prsty zajel do mých vlasů a přidržel si mě tak blízko u sebe. Po té dlouhé době, kdy byl pryč, se mi rozklepala kolena, jako by mě líbal poprvé. Tiskla jsem se k němu a užívala si jeho polibků, jako by svět kolem nás neexistoval. Tolik mi tohle všechno chybělo, že jsem se od něj vůbec nemohla odtrhnout.
"To jsem rád, že se hrdličky zase usmířili." ozval se ode dveří Tomův hlas. Odskočili jsme od sebe jako puberťáci přistižení při činu. Tom se rozesmál, došel k lednici, ze které vytáhl džus a napil se rovnou z krabice.
Nadechla jsem se, že něco řeknu, ale nakonec jsem zase naprázdno sklapla. Chybělo mi dokonce i tohle, za tu dobu, co tu nebyli. Bill si vzal svou kávu a napil se, tváře měl ještě lehce červené. Usmála jsem se na něj a zase jsem pokračovala v úklidu, který jsem měla rozdělaný.
"No tak, přede mnou nemusíte dělat, že spolu nic neděláte." bavil se pořád Tom. "Já si jen vezmu něco k jídlu a zase mizím. Nenechte se rušit."
"Tak už vypadni. A radši někam ven se psem, protože nás čeká nejen přivítání, ale i usmiřování." zašklebil se na něj Bill. "A nevracej se moc brzy."
"Jasně, jasně. Už mizím." řekl Tom, než zmizel ve dveřích.
Se zvednutým obočím jsem sledovala Billa, jak kroutil hlavou, než se mu Tom ztratil z dohledu. Pak se podíval zase na mě a na tváři se mu objevil úsměv. "Copak?" zeptal se.
"Nic. Jen tě pozoruju. Takže nás čeká přivítání?"
Billovi se zajiskřilo v očích. "Jen se nasnídám a pak ti ukážu, jak moc jsem se na tebe těšil. A taky si tě usmířím."
"Budeš muset chvíli počkat, až tohle dodělám." mávla jsem rukama směrem k mé rozdělané práci. "A budu si muset dát nejdřív sprchu."
"Máš tak deset minut." zavrněl těsně u mého ucha, než svými rty přejel po mém krku. Naskočila mi husí kůže, měla jsem chuť se na něj vrhnout hned.
"Možná to ani deset minut nevydržím." rukama jsem zabloudila pod jeho tričko a prstama přejela po hrudi.
Bill mi stiskl boky a spokojeně zamručel. "Možná, že si dám k snídani tebe."
Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Jen se nasnídej, já to aspoň dodělám." podala jsem mu čerstvé pečivo, které jsem stihla ráno dojít koupit, a pak se k němu otočila zády, abych pokračovala v úklidu. Když jsem se natahovala do horní poličky, abych tam uklidila zpátky nádobí, schválně jsem se otřela zadečkem o jeho rozkrok.
"Provokatérko." plácl mě přes zadek, než si šel sednout ke stolu s kávou a snídaní. Usmála jsem se pro sebe a dál pokračovala ve své práci.
Trvalo mi to nakonec ještě půl hodiny, než jsem všechno uklidila, a to mi Bill nakonec i pomohl vrátit zpátky na své místo. Bylo mi příjemně, když jsem ho měla zase tady a všechno bylo v pohodě.
"Tom už odešel?" opřela jsem se zády o linku, když bylo vše hotovo.
"Jo, už tak před čtvrt hodinou." přikývl Bill.
"Dobře." nevinně jsem na něj zamrkala. Takže teď máme čas jen sami pro sebe. Už bylo na čase.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Vegas, baby!?

Ano

Komentáře

1 báři báři | Web | 3. dubna 2018 v 12:58 | Reagovat

No to já vždycky když uklízím, tak si říkám, jestli tohle někdy Billas dělal... Dřív by si zlomil můj nalakovaný nehtík, teď nevím, co by se mu stalo, ale určitě by si natáhl sval nebo něco :D Mít paní na úklid, to bych si nechala líbit. Ale stejně bych se určitě za chvíli nudila :D Já to vím. Nebo se pletu a jenom bych měla víc času na psaní? :D

Huhu, to je Bill, který se mi líbí - čeká nás nejen přivítání, ale taky usmiřování :D Yes :D
Toman jim gentlemasky uklidil celý barák, ale myslím, že odešel i pro své vlastní dobro. No kdo by chtěl poslouchat ty dva králíky, jak skotačí celé hodiny? (jestli teď Billovi nefandím :D)...

Mno, těším se na další díl, doufám, že tu bude co nejdříve, a já si co nejdříve najdu čas na přečtení :D

B.

2 N. N. | 10. dubna 2018 v 1:26 | Reagovat

Ahoj, tak právě jsi získala dalšího čtenáře. Mile mě překvapilo, že tahle povídka pokračuje a už se těším na další díl.
Mia uklízející skříně? To znám, jen na mě tahle nálada vždycky přijde kolem 11 večerní a všichni by mě za to pak ukamenovali. :D Jinak se to vyvíjí moc zajímavým směrem, tak doufám, že brzy přibyde další dílek. Obě jste s Báří úžasné a jenom díky vám dvěma mám co číst, když nemám úplně hodně moc času a potřebuju si oddychnout při přípravě na zápočty a zkoušky. Díky holky! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2018