Vegas, baby! 46.

18. března 2018 v 17:40 | Crazy.DE.Bill |  Vegas, baby!

"Díky za večer, Markusi. A vyřiď to i Jenn." usmála jsem se a něj.
"Jo bylo to super. Zase brzy zopakujeme." úsměv mi oplatil. "Páni, to je ale obrovský barák. To má své vlastní směrovací číslo, ne?" rozhlížel se kolem.
"No jasně." ušklíbla jsem se. "Příště tu uděláme rovnou párty u bazénu."
"To by bylo super!" usmál se ještě víc.
Musela jsem se mu smát, už jsem to celé viděla. "Tak já to domluvím s klukama, až se vrátí."
"Jo, už půjdu, ať je Jenn brzo doma a může v klidu spát. Tak dobrou, Mio."


"Jasně, dobrou." krátce jsem ho objala, než jsem v kabelce nahmatala klíče a mohla si odemknout. Málem mě trefil šlak, když jsem hned za dveřmi vrazila do Billa. Chvíli mi trvao, než mi v té tmě došlo, že je to on.
"Bože, málem jsem se leknutím počurala!" držela jsem se za srdce. "Bille, ty jsi doma." usmála jsem se, když jsem si to uvědomila. Chtěla jsem ho obejmout, ale zarazila jsem se, když jsem viděla jeho nabroušený výraz.
"Jdeš domů pozdě." podotkl místo pozdravu.
"Promiň, já nevěděla, že jsi už doma, jinak bych nikam nešla. Vyrazili jsme si s lidmi z práce na pár drinků." udělala jsem k němu krok blíž, ale on stál pořád strnule a nevypadal, že by se se mnou chtěl vítat.
"Měl jsem o tebe strach, celý večer máš nedostupný telefon."
Děsilo mě, jakým tónem se mnou mluvil. "Jo, vybil se mi. Bille, já se omlouvám, že jsi na mě musel čekat a strachovat se. Hrozně jsi mi chyběl!" natáhla jsem k němu ruku, abych ho pohladila po tváři, ale pak jsem ji zas svěsila podél těla. Choval se vážně divně, nechápala jsem to. Vždyť přece o nic nešlo, kdyby dal vědět, že bude doma už dnes, přišla bych hned po práci.
"A ten chlap, který tě doprovodil až ke dveřím? Scházíš se s ním často, když nejsem doma?"
"Ahh.." začínalo mi docházet, proč je tak chladný. On prostě žárlil. Musela jsem se pousmát. "Ne, mimo práci jsme se spolu dnes bavili podruhé. Ale v obou případech s námi byla i jeho přítelkyně, která se mnou taky pracuje. Oba by tě moc rádi poznali."
"A kde teda byla jeho přítelkyně, když on tě šel doprovodit až ke dveřím?" vypadal pořád napruženě. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo si ho nějak udobřovat. Přece nemohl žárlit jen kvůli tomu, že mě někdo doprovodil před barák?
"Seděla společensky unavená v taxíku, kterým společně odjeli. Bille, prosím tě, přestaň hloupě žárlit a dej mi konečně pusu!" objala jsem ho oběma rukama kolem pasu a zaklonila hlavu, abych na něj dobře viděla. "Kdybych tě přece chtěla podvádět, nenechám se doprovodit jen ke dveřím. S nikým opravdu nic nemám. Chyběl jsi mi." už jsem nevěděla, jak mu mám říct, že v tom opravdu nic nebylo.
Bill se na mě podíval takovým pohledem, že jsem zase o krok ustoupila. "Ať ti dá pusu on. Když už vám má někdo dělat alibi, ať je dělá aspoň přesvědčivě. Nevím, cos tu dělala, když jsem byl pryč, ale já teď potřebuju... potřebuju jít spát." sebral se a odešel, zatímco já pořád stála v předsíni s pusou dokořán a nechápala jsem, co se tu najednou stalo.
Nevěděla jsem, co mám dělat. Tak jsem se na Billa těšila, a místo příjemného překvapení, že je doma dřív, tu mám peklo s žárlivcem. Vždyť přece opravdu o nic nešlo. Myslela jsem, že si věříme a že nás taková blbost nemůže rozhodit. Zažili jsme spolu přece i horší věci. Byla jsem z toho zklamaná a nešťastná. Nevěděla jsem, co budu dělat, takže jsem si šla lehnout do pokoje pro hosty a doufala, že zítra si v klidu promluvíme a vše se vysvětlí.

Hned druhý den, když jsem se vzbudila, jsem zamířila za Tomem. Skoro jsem nespala, musela jsem pořád přemýšlet nad tím, co se stalo. Než půjdu za Billem, musím vědět, co ví Tom, protože mi to nepřišlo normální. Něco se muselo stát. Zaklepala jsem na jeho dveře a po chvíli nakoukla do jeho pokoje. Tom ležel v posteli a v televizi mu běžel nějaký film.
"Ahoj Tome. Neruším?"
"Mio." usmál se na mě. "Ne pojď dál. Užívám si konečně zasloužené volno. Stalo se něco? Vypadáš ustaraně. Rád tě vidím." krátce mě objal.
"Já vlastně nevím." sedla jsem si na kraj jeho postele. "Myslela jsem, že mi to spíš řekneš ty, když s Billem není kloudná řeč. Co se mu stalo, nevíš? Vyšla jsem si včera po práci s pár lidmi a když jsem přišla, udělal mi scénu hned mezi dveřmi. Přece nemůže žárlit jen protože jsem se zdržela v baru."
Tom zvedl obočí. "Neříkej, že se nechal vážně tak ovlivnit?"
"Ovlivnit čím?" zamračila jsem se, protože jsem neměla tušení, o čem mluví.
Tom se natáhl pro ovladač, aby vypnul televizi. "No, před pár dny mi řekl, že mu chodí anonymní zprávy o tom, že tu někoho máš, ale že tomu nevěří. Chodili mu i fotky, ale na těch nebylo nic pořádně vidět. Myslel jsem si, že to bude v pohodě, sice byl trochu nervózní, ale zrušili nám dva rozhovory, které jsme měli mít ještě před odjezdem, tak jsme mohli domů dřív."
"A pak jsem nebyla doma, měla vypnutý mobil a domů mě doprovodil Markus." řekla jsem si spíš pro sebe. "Kdo mu může něco takového psát? To mi nevěří nebo co?" divila jsem se. Proč by někdo něco takového dělal? A proč by tomu věřil, vždyť jsme byli spolu skoro pořád v kontaktu, doufala jsem, že se máme rádi dost na to, aby nás něco takového nemohlo rozhodit.
"No, asi se naštval jen protože na tebe čekal a tys přišla s nějakým chlapem. Neříkám, že byl v právu, prostě jen žárlí. Nevěřím, že by dával nějakou váhu těm zprávám o podvádění. Bill je horká hlava, však ho znáš. Do dneška určitě vychladnul."
"Nikdy jsme se nějak neměli čas hádat, nebo když už, tak jen kvůli blbostem. Ale tohle je něco jinýho, když mi nevěří."
Tom mi položil ruku na rameno. "Věří ti, neboj se. Jen žárlí. Bojí se, že tě ztratí. Už dlouho jsem ho neviděl tak šťastného, jako je teď s tebou. Doplňujete se, vážně tě miluje. Vysvětlíte si to, neboj."
Povzdechla jsem si a podívala se z okna, abych si srovnala myšlenky. Venku bylo krásně, svítilo slunce, ale já měla náladu pod bodem mrazu. Tomova slova byla trochu uklidňující, ale stejně jsem nemohla zapomenout, jak se na mě Bill v noci opovržlivě díval. Jako by opravdu věřil, že jsem něco provedla.
"Myslíš, že za ním mám jít, nebo mám počkat, až přijde sám?" zeptala jsem se nakonec, i když jsem věděla, co mi řekne.
Tom se na chvíli zamyslel. "Počkej. On přijde, věř mi. Dojde mu, že se choval dětinsky."
"Dobře." přikývla jsem. "Díky, Tome."
"Za málo." pousmál se. "Bude to zas v pohodě."
Nezbylo mi nic jiného, než čekat. Snad měl Tom pravdu a Bill se co nejdřív probere. Pořád jsem nechápala, že tohle překvapení tak špatně dopadlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku Vegas, baby!?

Ano

Komentáře

1 ali ali | 22. března 2018 v 14:44 | Reagovat

sice som len pri 20tom casti ale prosim ta pis dalsie :-D :-P

2 báři báři | Web | 3. dubna 2018 v 12:40 | Reagovat

No hurá, volejte sláva a tři dny se radujte, konečně si jdu dočíst ty díly tady :D

No, být Miou, moc bych nerozkřikovala, že jsou kluci pryč. Nikdy nevíš, kdo poslouchá v křoví :D
Hůůů, tak takové překvápko od Billa? No tak to bych si taky nechala líbit, ale v tuhle chvíli by mi stačil jen pitomý email nebo rovnou lístky ve schránce :D
Oj, Billas je nabroušený? Oj, oj. To aby došlo na usmiřování... :D Víš, co myslím... :D *mrk mrk* :D
No to si děláš prdel, že je z Billa takový žárlivec. To bych nevěřila, že zrovna on má tak nízké sebevědomí, že by jí nevěřil, že je jenom jeho... Mno, v každém případě je stále možnost na to usmiřování :D

Tom zachránce, ano, ano. Přesně tak si to představuju :D No, ale jsem ráda, že aspoň Tom ví, vo co go, a Mia je konečně v obraze. Ale jako že by zrovna tohle Billa rozhodilo?? Nechce se mi tomu věřit, že by tomu tak snadno uvěřil.
No jo, není nic horšího, když se z překvapení stane fiasko...

No já jdu hned na ten další díl! :)

B.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2018