Vegas, baby! 41.

24. listopadu 2017 v 10:45 | Crazy.DE.Bill |  Vegas, baby!
Oh, tak jsem se překonala a je tu další díl.. :D Už jsem ho chtěla přidat včera, ale měla jsem problémy s přihlášením.. tak jsem byla trochu v panice ale naštěstí jsem uhodla heslo a jem tu. :D
Pěkné počtení. :)

Netrvalo to ani hodinu než Bill telefonicky zařídil náš odlet. Skoro nedal telefon od ucha a do toho si balil své věci. Já si balila své věci, hlavou se mi honilo tisíce myšlenek. Takhle jsem si rozhodně nepředstavovala, že se o nás všichni dozví. Bála jsem se toho, co bude. Nedovedla jsem si představit, že bych měla trávit veškerý čas někde zavřená, aby mě šílené fanynky neušlapaly. Momentálně jsem měla jen samé černé myšlenky, a do toho jsem přemýšlela, co mi řeknou v práci, když jim řeknu, že už nepřijdu. Moje práce se sice dala dělat většinou i z domova, ale ne všechna. A hlavně to byla jedna z nejdůležitějších částí mého života. Nedokázala jsem říct, co budu dělat. Začínala se mě zmocňovat panika a zvedal se mi žaludek.


"Mio, jsi v pořádku?" zeptal se Bill, když konečně odložil telefon a podíval se na mě. "Jsi úplně bílá."
Pokrčila jsem rameny a posadila se na kraj postele. Co jsem mu měla říct? Netušila jsem, co mě teď čeká, měla jsem jen odjet a čekat.
"Neboj se, nebude to tak strašný, jak to teď vypadá. Zvládneme to." přisedl si ke mně a objal mě. Jen jsem si povzdechla a na chvíli zavřela oči. Snad má pravdu.
"Než odjedeme, musím se stavit do kanceláře." podívala jsem se na něj po chvíli.
Bill přikývl. "Stavíme se tam po cestě."
Dobalili jsme zbytek věcí a já se naposledy na dobu neurčitou rozhlédla po svém bytě. Je pravda, že když jsem byla s klukama v jejich domě v LA, nechtělo se mi pryč, ale teď je úplně jiná situace a mě se tam zas tolik nechtělo. Měla jsem svůj byt ráda. Bill mě pohladil po zádech a políbil na tvář. Jen jsem k němu zvedla pohled a s povzdechem za námi zamkla byt.
"Za chvíli bude všechno v pohodě. Neboj se." uklidňoval mě.
Pořád jsem neměla chuť mluvit, tak jsem jen přikývla, než jsme se odebrali k autu.

Začátky v Los Angeles byly krušné. Fanynky byly zvědavé, chtěli všechno vědět, i když Bill několikrát řekl, že chce chránit své soukromí a nebude říkat žádné detaily. Neměla jsem si co nalhávat - většina z nich mě nenáviděla. Prvních několik dní jsem strávila na internetu a projížděla různé stránky, na kterých se o našem vztahu debatovalo. Jen málo fanynek se mě zastávalo a přálo Billovi štěstí, těm ostatním se zhroutil svět, že to ony nejsou po jeho boku. A to ani nevěděli, že jsme se zasnoubili.
Abych se neutápěla ve špatných myšlenkách a v tom, co se kolem dělo, snažila jsem se pracovat. Na dálku to ale bylo dost náročné a bavilo mě to čím dál méně. Bill se mi taky moc nevěnoval, měl toho teď tolik, že jsem mu to ani nemohla mít za zlé. Snažil se vše zachraňovat, i když to k ničemu moc nevedlo. Jediná pozitivní věc na tom všem byla, že když jsem si vyšla do ulic Los Angeles, ztratila jsem se lehce v davu, aniž by mě někdo poznával. Mělo to něco do sebe, kdybych zůstala v Berlíně, nejspíš by to tak snadné nebylo. Když jsem si naposledy volala s Chloe, která mi hlídala byt, říkala že se tam náš vztah pořád dost řeší, a dokonce se kolem domu motaly nějaké divné holky. Možná to ale byla jen její paranoia. Kdoví.
Trvalo to několik týdnů, než se situace kolem začala uklidňovat. Tím, že jsem spoustu času trávila sama jsem měla čas přemýšlet nad tím, co budu dál dělat se svým životem. Až teď jsem si začínala uvědomovat, že zasnoubením s Billem se můj život mění víc, než bych si vůbec uměla představit. Nejspíš to budu já, kdo se bude muset přizpůsobit - jak bydlištěm, tak prací, změnou života.
"Mio, měla bys začít jíst. Vypadáš jako mrtvola." ozval se za mou hlavou Tomův hlas. Byla jsem tak pohroužená do vlastních myšlenek, že jsem si ho ani nevšimla. Ani nevím, kdy přišel domů.
Když jsem zvedla hlavu, položil přede mě hrnek s teplou kávou a talíř plný koláčků. "Díky." hlesla jsem. "Nějak jsem poslední dny neměla chuť ani vycházet z baráku. Přemýšlím, co se svým životem." přiznala jsem se mu. "Kde je Bill?"
"Ještě ve studiu. Říkal, že se ještě tak hodinku zdrží. A co jsi vymyslela?" zvedl obočí a přisedl si ke mně na pohovku.
"Že budu muset vymyslet, co chci vlastně dělat."
Tom se na mě podíval, než se napil ze svého hrnku kávy. Natáhla jsem se pro svůj hrníček a napodobila ho. "A co bys chtěla dělat?"
Pokrčila jsem rameny. "To kdybych věděla. Ale nemůžu pořád jen sedět tady, už teď mi z toho hrabe. A pracovat takhle na dálku je děsně vyčerpávající. Potřebuju být mezi lidmi, ne přišpendlená k počítači."
"Nemusíš pracovat." trhl ramenem, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě.
Vyvalila jsem na něj oči. "Děláš si legraci?"
"Ne. My po tobě přece nic nechceme, dělej co tě baví." pousmál se.
Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. "Tome, ty víš, že tě mám ráda, ale jsi magor. Nebudu u vás žebrat o peníze. Mám svých dost, což je asi jen zlomek toho co vy, ale nehodlám se nechat vydržovat. Chci pracovat, jen už nechci dělat to co doteď."
Tom se na mě podíval stylem, jakože o nic nejde. No jo, jemu se to asi rozhazuje. "Dobře, jak myslíš. Já jen abys to nějak nehrotila. Stačí, že ses takhle vytrhla ze svého života a jsi s bráchou. Jsi pro něj velkou oporou, nikdy jsem ho neviděl tak šťastnýho, jako teď. A já jsem taky rád, že tě tu máme."
Přemýšlela jsem, jestli jsme s Tomem vedli někdy takhle vážný rozhovor, ve kterém nebyly srandičky. Za ten rok a půl, co jsem s Billem, jsem Toma zas tak často nevídala, ale opravdu nikdy nemluvil takhle vážně. "Díky Tome. Trochu jsem se bála, jestli ti nebudu na obtíž, ale teď jsi mě uklidnil." usmála jsem se na něj.
"Prosímtě," mávl nad tím rukou. "je s tebou sranda, nejsi otravná a umíš vařit. Proč bys mi tu měla vadit?" zasmál se. "A až se rozmyslíš s tou prací, dej mi vědět. Třeba ti nějak pomůžu."
Než jsem stačila něco říct, ve dveřích se objevil Bill. "Sakra, pořád před bránou stojí nějací novináři. Už jsem doufal, že si dají pohov. Naštěstí jich je míň a míň." Oba jsme k němu otočili hlavy. Usmála jsem se a zaklonila hlavu, abych ho mohla políbit."Co tu řešíte? Tváříte se nějak vážně."
"Ale, jen jsme si říkali, jak se nám tu hezky bydlí." zaculila jsem se.
"Přesně," přitakal Tom. "Je super když si pořádně užiješ, protože jsi pak příjemný i na ostatní." se smíchem se raději zvedl a rychle se vzdálil, takže na něj Bill stačil vrhnout nevraživý pohled. Musela jsem se smát.
"Už je jak ohraná deska.." kroutil hlavou. "Ale ještě jsem nepřišel na to, jak ji přepnout."
"Jestli mě tu z vás nepřeskočí, tak nevím." pořád jsem se smála. Už to byl zase ten Tom, jakého jsem znala. A i když nakonec jeho slova vyzněla hezky, raději jsem měla vtipálka Toma, protože jinak by to nemohl být ani on.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Vegas, baby!?

Ano

Komentáře

1 báři báři | Web | 8. prosince 2017 v 22:20 | Reagovat

Uhodlas heslo? Cha, cháá, nechtěj mě rozesmát :D

Taky se bojím toho, až na mě a na Tomana přijdou. Když si vezmu, kolik nenávisti se vrhlo na Riuši a teď na Shermínu, co já, obyčejná holka z vesnice, snesu? :D
Co by nebyla Mia bílá? Ona není zvyklá na to sbalit si věci a během hodiny odletět, to jenom ty, Billoslave :D
Za chvíli bude všechno v pohodě? A ta chvíle, je podle tebe kolik let, Bille? :D
Och, četla jsem a četla a až se tam objevil Tom, tak jsem si uvědomila, že to zase hltám a ani nevymýšlím trefné komentáře poctivě řádek po řádku ke tvému ději! :D
No to bych se na to podívala, že Toman ve svém vlastním domě obsluhuje! A dokonce kávou a koláčky! No ty kokso! :D
:D :D :D Říct Tomovi "mám svých peněz dost" bych jednou chtěla, doopravdy a popravdě, říct :D :D Ta představa je nereálná, to bych musela dělat nevím co :D
"Nejsi otravná a umíš vařit." Bože, Toman se narodil s rukávem dokonalých komplimentů, které rok od roku zlepšoval! :D
Jojo, každý je hned příjemnější, jak si vrzne, na tom je hromada moudrosti :D

Huu, hu, hned pádím na ten další díl! :D
B.

2 Mintam Mintam | Web | 20. prosince 2017 v 15:47 | Reagovat

Tak a máme 20. prosince a Mintam se uvolnila na přečtení toho slibovaného pokračování :D Juchů! A to žes hádala heslo?? :D :D :D No, nebudu říkat, co si o tom myslím a co u toho pociťuji :D Ale rozesmálo mne to slušně, to se musím přiznat :D

Upřímně nevím, co bych dělala, kdyby mi někdo takhle přikázal sbalit si a vypadnout ze svého dosavadního života... Ona láska dost věcí změní, ale i tak jí obdivuji, že byla ochotná to vše podstoupit takto rychle - ač jí nic moc jiného nezbývalo. Věřím, že jsou si ale oba vzájemn oporou a bude to nakonec úplně easy, až se vše uklidní více. Ty krávy, co jim to nebudou přát, tam sice asi budou stále, ale nebude jich časem snad tolik. To já jsem ta přejícná kráva, co naopak by otravovala komentáři, jak je to krásný a jak jim to moc přeju :D Z extrému do extrému.
Tomi a bez vtipu?Hm Hm Hm já jsem si říkala, že ho v tu chvíli nějak nepoznávám :D Ještě že přišel Bill, a byl tím pádem zpět i ten známý Tom :D :-*

Jdu se vrhnout hned na ten další dílek, když jsi takhle pilná :D :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2017