Vegas, baby! 34.

11. května 2017 v 10:20 | Crazy.DE.Bill |  Vegas, baby!

Oslava probíhala přesně podle plánu, klub, který si kluci pronajali byl plný jejich přátel, dvojčata byla samozřejmě neustále středem pozornosti, všichni jim přáli k narozeninám a předávali dárky, a všichni si s nimi taky chtěli připít na jejich zdraví. Bill mě neustále držel ve své blízkosti, i když se mi nemohl věnovat.
Já většinou spíš stála nebo seděla a usmívala se na ty, co se přišli pobavit s Billem a Tomem, ale pár lidí, které už jsem měla možnost poznat dřív, si se mnou přišlo i popovídat, takže jsem si nepřipadala nějak odstrčeně. I kdyby, byl to jejich den, já tu byla jen jako doprovod.


Kluci dostali takovou spoustu dárků, že si je museli ukládat do speciální místnosti. Zdálo se, že vše klape tak, jak má, každou chvíli jsem zahlédla nějakého bodyguarda, jak prochází kolem, další stáli kolem dveří a hlídali, aby bylo vše v pořádku. Hned jsem si připadala klidnější.
Už chvíli jsem se přemáhala, abych se zvedla a došla si na toaletu, ale vůbec se mi nechtělo, jak příjemně se mi sedělo. Nakonec jsem se přece jen naklonila k Billovi. "Odskočím si, nenech se zatím opít."
Bill se na mě usmál a lehce mě políbil na rty. "A ty se nenech nikým svést."
"Nic nezaručuju." provokativně jsem na něj vyplázla jazyk, než jsem se zvedla a odešla k toaletám. Po tom, co jsem vyšla z kabinky jsem si stoupla k velkému zrcadlu, abych si upravila make-up. Netrvalo mi to ani pět minut, než jsem se vrátila k našemu stolu. Bill ani Tom tu teď však neseděli, nic jsem si z toho nedělala a šla jsem si pro pití, než jsem si sedla zpátky. Uběhlo několik minut a kluci pořád nikde. Neviděla jsem ani Gustava s Georgem. Už jsem si říkala, že pro ně snad musejí mít nějaké tajné překvapení, proto se ztratili, ale proč by mi nikdo nic neřekl?
Asi po čtvrt hodině mi to nedalo a šla jsem je hledat. Klub nebyl tak velký, abych na ně někde nenarazila. Prošla jsem však všechny prostory a nikde nenašla ani jednoho z nich. Začínalo mi to být divné. Z psaníčka jsem vytáhla svůj telefon a zkusila Billovi zavolat, ten však nereagoval. Měla jsem divné tušení, ale sváděla jsem to na to, že jsem paranoidní po tom, co se dělo s Tanyou. Nakonec jsem se vrátila k našemu stolu a rozhodla se tam prostě počkat.
Než se vrátili kluci, přišel si se mnou popovídat Mike, kamarád dvojčat, kterého jsem už znala z dřívějších akcí. Byl moc milý, možná to bylo tím, že byl trošku přiopilý, ale alespoň jsem zapomněla na to, že nevím, kde všichni jsou.
Bill s Tomem se vrátili asi po půl hodině. Tvářili se nějak divně, jako by se něco stalo. Oba se bez jediného slova posadili k nám, jako by se nic nedělo.
Počkala jsem, až si Mike začne povídat s Tomem a stočila jsem svůj pohled k Billovi. "Stalo se něco?" zeptala jsem se ho tiše.
"Teď to neřeš. Řeknu ti to až po oslavě." pousmál se, ale nebylo v tom nic veselého. To mi na starostech moc neubralo. Nezbývalo mi ale nic jiného než přikývnout a čekat, až mi to Bill řekne sám.
Po tom, co si kluci objednali panáky a kopli je do sebe, začali se zase aspoň trošku bavit. Nevěděla jsem, co si mám myslet a nejraději bych Billa odtáhla někam do soukromí, aby mi vše řekl. Ten se ale zase musel věnovat svým hostům. Neustále jsem přemýšlela nad tím, co se mohlo stát za mé nepřítomnosti, že se nálada kluků tak radikálně změnila. Něco se snad podělalo nebo někdo něco provedl?
Byla jsem ráda, když jsme s Billem šli odnést několik dárků mezi ostatní do prostorné místnosti, a tak jsme se na chvíli ocitli sami.
Odložila jsem dárkovou tašku na stůl a otočila se čelem k Billovi. Ten se mi vyhýbal pohledem. "Tak to vyklop." řekla jsem netrpělivě.
"Nebude se ti to líbit." řekl s pohledem zabodnutým mezi dárky. "Měli jsme tu jedno nemilé překvapení."
"Snad ne Tanya?" její jméno jsem vyslovila s patřičným odporem. "Neříkej mi, že se sem přece jen dostala?"
Bill si povzdechl. "Nejen to. Jeden barman si myslel, že je to nějaká naše neškodná fanynka, takže si od ní nechal zaplatit a pustil ji dovnitř. Když jsem šel sem s Tomem odložit dárky, čekala tady. Ve spodním prádle."
Zavřela jsem oči a snažila jsem se zachovat klid. Čelist se mi napjala, tep se mi zrychlil a už jsem zase viděla rudě. To snad není možné, jak se ta holka dostane všude. Nemohla jsem mu na to nic říct, byla jsem tak naštvaná, jako když jsme ji potkali před studiem a dostala ode mě facku. Jí snad nic nezastaví.
Bill udělal několik kroků, kterými překonal mezeru mezi námi. "Dostane soudní zákaz, jinak to nevidím. Nemůžeme si dovolit riskovat."
Podívala jsem se na něj a povzdechla si. "Dobře. Měla štěstí, že jsem jí tentokrát nepotkala já. Asi by to už nepřežila."
"Tím jsem si jistý." objal mě a políbil mě na rty. "Kašli na ni. Tohle byla poslední kapka. Už jsem to měl udělat minule."
Přikývla jsem a opřela si hlavu o jeho hruď. Takhle zkazit narozeniny, to se jí teda povedlo. Jestli jí ještě někdy uvidím, opravdu to nepřežije.
"Půjdeme zpátky?" pohladil mě po vlasech.
Zvedla jsem k němu pohled a ukradla si ještě jeden polibek, než jsem přikývla. "Půjdeme. Dáme si panáka?"
Bill se usmál. "Jo, dvojitýho."
Vrátili jsme se zpátky mezi ostatní a došli si pro panáky, které jsme do sebe hned kopli. Hned jsem cítila, jak se mi ulevuje. Bill hned objednal další, který jsme taky hned vypili. Cítila jsem, jak mě pálí hrdlo, ale taky jsem se celkem uvolnila. I tak bych byla nejradši, kdybychom už šli domů, to jsem ale nahlas neřekla.
Čím bylo později, tím víc se párty rozjížděla. Všichni tancovali a klopili do sebe další alkohol, dokonce se rozjelo i karaoke. Zase jsem se začala bavit, protože to byla vážně legrace. Nakonec šel zpívat i Tom s Billem společně, i když Tomovi se vůbec nechtělo. A to byl celkem dost opilý.
Dvojčata to ale společně zvládla, všichni jim tleskali.
"Už bysme asi měli jet domů." řekl Bill, když jsem mu začínala usínat na rameni. Dost lidí už odešlo, protože byly skoro tři ráno.
"Jo, asi jo." přikývla jsem a zývla. "Jsem už děsně unavená."
"No počkej, ještě mi dlužíš jeden dárek." zasmál se. Tohle si pamatoval nějak moc dobře.
Skousla jsem si ret a usmála se. "Jo, já vím, neboj."
"Tak já jdu najít Toma a pojedeme." krátce mě políbil, než se ztratil mezi lidmi.
Za deset minut už jsme seděli v autě a jeli domů. Georg s Gustavem jeli domů už tak před dvěma hodinama, neměli takovou výdrž jako my. Byla jsem tak unavená, že jsem usnula už v autě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Vegas, baby!?

Ano

Komentáře

1 báři báři | Web | 11. května 2017 v 22:46 | Reagovat

Tak jsem konečně tady! Už jsem se na ten díl celý den těšila, ale to víš, musela jsem prvně dodělat kopu věcí, abych ho měla jako odměnu :-* :D

No úplně s Miou soucítím. Já kdybych byla takhle neznámá na něčí oslavě, taky bych jen postávala/posedávala bokem a sledovala, kdo všechno přišel.
Speciální místnost na dárky :D :D To mě rozesmálo, ani nevím proč :D
What?! Jak se mohli ztratit? To by mě teda sakra zajímalo, kam se poděli... No do řiti, co celá kapela musela řešit? To jsem teda napnutá jak struna, co jsi vymyslela :D
Tak to abys věděla, tak teď mi málem vypadly oči z důlků! Rovnou ve spodním prádle?? OMG! Na to bych neměla koule, ani kdybych byla stejně šílená jako ona a ještě k tomu opilá na mol! Šmarjapanno, to je kráááva! Zdá se, že Tanye facka od Mii nebyla dostatečným vysvětlením. Měla by jí ještě jednou pořádně natlouct..
No nemůže usnout v autě, když má dělat striptýz, sakra! :D

Těším se na další díl. Hlavně na to předávání dárku :D
B.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2017