Vegas, baby! 22.

25. dubna 2017 v 0:52 | Crazy.DE.Bill |  Vegas, baby!

Dny bez Billa byly velmi zvláštní. Bylo pro mě divné probouzet se do ticha a vracet se do prázdného bytu. V práci jsem se teď zdržovala co možná nejdéle, doma mě to samotnou nebavilo.
Bill mi volal skoro každý den, i když mu do toho několikrát kecal Tom a dělal si z něj legraci, že už beze mě prostě nemůže žít, a že mi ho brzy zase vrátí. Popravdě, už jsem se nemohla dočkat, až bude zase zpátky. Až mi bylo trapné, že mi takhle chybí už po pár dnech. Chyběla mi jeho společnost, jeho vtipy, jeho náruč. Prostě všechno. Proto jsem se rozhodla o víkendu pozvat k sobě holky, abych ho celý nestrávila sama s myšlenkami na to, kdy se Bill konečně vrátí.


Holky přijely už v sobotu dopoledne, vyrazily jsme do města na nákupy, zašly jsme si na oběd a pak ještě prošly pár obchodů, než jsme se vrátily ke mně domů. Sice nás to celkem unavilo, ale do večera jsme měly čas načerpat síly, abychom mohly vyrazit do víru velkoměsta jako za starých časů.
Seděla jsem ve svém pokoji před velkým zrcadlem a malovala se, když mi začal zvonit telefon. "Ahoj, Bille." řekla jsem vesele. "Za chvíli odcházíme, tak na tebe nemám zrovna moc času." řekla jsem mu hned, než se stačil rozpovídat. Někdy byl ukecaný, že jsme si povídali i několik hodin.
"To je v pohodě." zasmál se. "Vím, že jdete tancovat. My jsme taky v baru, jen jsem tě chtěl pozdravit a říct, ať na sebe dáváš pozor."
"Jo aha, tak se mi to nezdá, ty už jsi opilý!" smála jsem se. Bylo slyšet, jak se mu trošku motá jazyk. Pár panáků už měl určitě za sebou, ale nezazlívala jsem mu to. "Ty na sebe taky dávej pozor. A nedělej ostudu."
"Neboooooj. A opilý nejsem. Možná trošku." pořád se smál. "A taky jsem ti chtěl říct, že mi tu děsně chybíš."
Povzdechla jsem si. "Ty mě taky. Těším se, až se vrátíš."
"Už to dlouho nebude trvat, slibuju." najednou mluvil vážněji. "Příští víkend už snad budu u tebe."
Než jsem stihla něco říct, slyšela jsem kolem něj několik dalších hlasů, kterým jsem nerozuměla, ale bylo mi jasné, že to jsou jeho kumpáni. A když jsem uslyšela Tomův hlas a poté i hulákání do telefonu, jak mě všichni zdravili, jen jsem se smíchem odtáhla mobil dál od ucha, abych z nich neohluchla.
"Hej, ticho! Už jdu, idioti!" zakřičel do toho i Bill. "Už budu muset jít. Všichni tě zdraví." řekl už normálním hlasem. "Jsou opilejší než já."
"Tak je jdi dohnat." bavila jsem se. "Taky je pozdravuj. A že děkuju za poloviční hluchotu."
"Vyřídím. Zítra večer ti zavolám."
"Dobře. Nepřežeň to moc, jo?" pousmála jsem se. "Užij si večer."
"Ty taky, Mio. Byl bych radši s tebou." povzdechl si.
"No tak, brzy se uvidíme." snažila jsem se ho povzbudit, i když bych taky dala cokoliv za to, abych teď mohla být s ním.
"Máš pravdu. Tak se jdi taky bavit." hned zněl veseleji. "Mio?"
"Ano?"
Chvíli bylo ticho. Zkontrolovala displej mobilu, jestli už to náhodou nepoložil, ale náš hovor stále běžel. "Myslím, že tě miluju." ozvalo se po několika vteřinách. Řekl to jen tak, tichým hlasem, že jsem to sotva slyšela.
Teď jsem mlčela já. Zaskočil mě, něco takového jsem nečekala. "Bille, ty jsi vážně opilý." nejspíš to nebyla odpověď, kterou chtěl slyšet, ale já prostě nemohla nic říct. "Jsi roztomilý." snažila jsem se odlehčit situaci. Nervózně jsem se zasmála. "Už musím jít, holky čekají."
"Jo, jo jasně. Tak zatím ahoj." zněl najednou nějak jinak. "Užij s večer a pozdravuj taky holky."
"Vyřídím. Zítra si zavoláme. Ahoj, Bille."
Položila jsem telefon na svůj stolek s kosmetikou a podívala se do zrcadla. Vypadala jsem vyděšeně. Zatřásla jsem hlavou a snažila se dostat z transu, do kterého jsem upadla. Vážně se mi jen nezdálo, to co řekl? Nemohla jsem nad tím teď přemýšlet. Čekala mě dámská jízda, kterou jsem si chtěla užít. Pustila jsem si na mobilu písničky, které mě měly odreagovat a dokončila své líčení. Moc jsem to nepřeháněla, namalovala jsem se jen lehce a vlasy nechala rozpuštěné.
"Tak už jsi hotová?" nakoukla do mého pokoje Sofie.
"Už jdu." přikývla jsem. "Ještě mi volal Bill."
Sofie s úsměvem pokývala hlavou. "Chápu. Nemůžete to bez sebe vydržet, co?"
"Jo, tak nějak." usmála jsem se a zvedla se. Přes ramena jsem si natáhla tenkou mikinu, i když venku bylo teplo, později v noci se určitě bude hodit. Na dnešní večer jsem zvolila spíš pohodlnější oblečení, tmavé džíny a k tomu bílé tílko s černým nápisem.
"Je všechno v pořádku?" koukla se na mě se zvednutým obočím.
Přikývla jsem. "Nedělej si starosti. Jen už se těším, až se Bill zase vrátí." Nechtěla jsem rozebírat, jak divně můj rozhovor s Billem skončil. Sofie by se toho určitě hned chytla, zatáhla do toho i Chloe a Lilly a celý večer by se neřešilo nic jiného. Měla jsem holky ráda a nechtěla jsem jim lhát, ale dnes jsem se chtěla bavit a ne rozebírat mě a Billa.
"Tak tě dnes rozveselíme, že si na něj ani nevzpomeneš." chytla mě kolem ramen a vedla do obývacího pokoje. Byla jsem jí vděčná, že to vzala za tenhle konec. Za chvíli už jsme vyrážely do centra, do našeho oblíbeného klubu, kde jsme dřív trávily spoustu času.

Večer probíhal víc než skvěle. Bavily jsme se, popíjely drinky, tančily a užívaly si společných chvil, které nám připomněly staré časy. Byla jsem už mírně přiopilá, když jsme si po divokém tanci šly zase na chvíli sednout. Sofie s Lilly zamířily nejdřív na toalety a pro další drinky, já a Chloe jsme se posadily k našemu stolu a vydýchávaly se.
"Jak se vůbec daří tvému manželovi?" zeptala jsem se po chvíli. "Všechno v pohodě?"
Chloe přikývla. "Pořád je to super. Ani jsem si ještě nezvykla na nové příjmení." zasmála se. "Přijde mi, že jsme se brali teprve před pár dny, přitom už je to několik měsíců."
Usmála jsem se. "To je dobře. Však si zvykneš."
"A co Bill? Dnes o něm moc nemluvíš." Chloe byla vždycky všímavá.
Pokrčila jsem rameny. "Jo, v pohodě. Jen jsme dnes měli takový zajímavý rozhovor a bojím se, že jsem něco podělala."
"Chceš o tom mluvit?"
"Já nevím. Možná jo. Třeba mě to aspoň přestane tak vnitřně žrát." sklopila jsem pohled k prázdné skleničce, která stála přede mnou. "Kluci šli dnes taky pít, Bill mi volal v půlce jejich pařby. No a když jsme se loučili, řekl mi, že si myslí, že mě miluje."
Slyšela jsem, jak Chloe zalapala po dechu. "To mě poser. A tvoje odpověď."
"No to je právě to, co jsem asi podělala. Řekla jsem mu, že je vážně opilý, ale že je roztomilý. No nejsem já blbá?" Opřela jsem se zády o opěradlo židle.
"A miluješ ho?" zvedla obočí.
Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co říct. Ještě jsme se nedostali do takové fáze, že bych měla potřebu mu něco takového říkat, i když určité city jsem k němu chovala.
"Nebo co cítíš? Chybí ti?" zkoušela to dál.
"Jasně, že chybí. A moc. Ale na ta silná slova je pro mě trošku brzo. Rozhodil mě tím, ale nechci, aby si myslel, že ho nemám ráda. Budu mu muset hned zítra zavolat a nějak si o tom promluvit."
Chloe zavrtěla hlavou na nesouhlas. "To bych nedělala."
"Proč?"
"Myslím, že tohle bude lepší vyříkat si z očí do očí, nemyslíš?"
Po chvíli jsem přikývla. "Asi jo. Ale nevím, jestli to vydržím."
"To zvládneš." poplácala mě přátelsky po rameni. Podívala jsem se směrem k baru, jestli už nejde Lilly se Sofií. Potřebovala jsem další drink a začít se zase bavit. Noc je ještě mladá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Vegas, baby!?

Ano

Komentáře

1 báři báři | Web | 25. dubna 2017 v 3:48 | Reagovat

Kašlu na to, že mě bolí všechno od toho celovečerního/celonočního sezení u noťasu :D Kašlu na to, že jsou čtyři ráno a já bych měla jít spát. :D Bez svého dílu neusnu! :D

No jo, zvykli si na sebe během chvilky a teď se jí stýská. Co by ne, mně by se taky stýskalo :D
O nákupech mi ani nemluv :D Já jsem většinou ta, co obchod jen proletí očima a když už si něco zkouším, musím na to mít náladu :D Takové nakupování s kámoškama, no to musím mít teda dobrý den :D
Opilé telefonáty - nejlepší telefonáty. :D Teda pokud se ti to chce poslouchat :D Když ti volá kámoš ve dvě ráno, abys nespala, a ty máš další den vstávat v 6 nebo 7, není to úplně lahoda, no :D Ale kdyby mi tak volal Bill/Tom, asi bych jim to dokázala odpustit :D
Hááááááááá! Cha cha, che che, chi chi, cho cho, chu chu! Já to vědělááá! A ty mě tak lákáš na to, co jí asi tak mohl říct. No to bych byla blbá, kdybych si nedomyslela tohle :D ♥ ♥ Bože, jen je škoda, že to poprvé neřekl z oka do oka, ale po telefonu. No věřím, že to brzo vynahradí, protože si uvědomí, že to neřekl jenom tak v opilosti, ale že to tak doopravdy cítí :)
Jen jestli ho ta Miia reakce nepoložila na zem :/ Teď by se mohla opít Mia a zavolat mu to samé. :D A byli by si kvit :D
Jasně, že ho miluje! Sakra, vytahuj mobil, Mio!! :D A když ne mobil, tak vytahuj kreditku a vyraz na cestu za Billem :D

Omg, takhle to utnout! Máš jediné štěstí, že už píšeš další díl :D
B.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2017