Vegas, baby! 16.

16. dubna 2017 v 0:55 | Crazy.DE.Bill |  Vegas, baby!

Když jsem se ráno probudila, bolela mě hlava a měla jsem opuchlé oči. V noci jsem se každou chvíli budila. Nenáviděla jsem hádky, nerada jsem s někým byla rozhádaná, obzvlášť kvůli nesmyslům. Byla jsem typ člověka, který si radši o všem v klidu promluví, než po sobě navzájem bezhlavě křičet. A co jsem nenáviděla ještě víc bylo, když mě někdo ignoroval ve chvíli, kdy jsem se s ním snažila komunikovat a něco vyřešit.
Vylezla jsem z postele, na sebe jsem natáhla jen župan, skočila si do koupelny a pak šla do kuchyně pro prášek na bolest hlavy. Měla jsem z toho všeho hrozně špatnou náladu. Bill už seděl u jídelního stolu, hlavu sklopenou k hrnku s kávou.


"Ahoj." pozdravil jako první. Jen jsem se na něj podívala, ale neodpověděla jsem. Jen ať ochutná svou vlastní medicínu. "Mio, omlouvám se." pokračoval, když jsem neodpovídala. "Jsem idiot, já vím."
"To jsi." musela jsem souhlasit. Vzala jsem si ze skříňky prášek a zapila ho sklenicí vody. Bill se zvedl a postavil se naproti mně.
"Vážně se omlouvám. Já nevím, proč jsem byl najednou tak naštvaný. Chtěl jsem tě překvapit a pak jsem tě uviděl s tím chlápkem, jak se vesele bavíte. Došlo mi, že tě okrádám o tvůj čas, o tvůj život. Sice jsme si toho oba dost povyprávěli, ale ani tak toho o sobě zas tak moc nevíme. Oba jsme přerušili naše všední životy, kvůli nějakýmu experimentu. Nechci ti zasahovat do věcí, které bys dělala, kdybych tu nebyl. Takže jestli chceš chodit ven s kamarádkama nebo kamarádama, jdi. Možná by vážně bylo lepší, kdybych se sbalil a odjel." celou dobu se mi vyhýbal pohledem. Muselo pro něj být těžké mi tohle říct, ale udělal to. A já ho aspoň trošku začala chápat. "Bille, ale já chtěla trávit večer s tebou. Kdyby se mi chtělo jít s ním, šla bych. A napsala bych ti to, vážně. Mě jen mrzí, že jsi mě obvinil ze lhaní a pak jsi mě ignoroval. Neposlouchal jsi mě, nekomunikoval. Mohli jsme to v klidu vyřešit hned."
"Omlouvám se." řekl znovu. "Občas potřebuju nějaký čas, než dokážu o něčem mluvit."
"To je dobrý vědět." pousmála jsem se. "Takže jsi nežárlil?"
Bill už zase koukal jinam. "Ne. Možná trochu, ale spíš jsem myslel na to, že kvůli mně o něco přicházíš. Byl jsem naštvaný spíš na sebe, že jsem se tu jen tak objevil, naboural se ti do života. Musela jsi toho kvůli mně spoustu změnit."
Zvedla jsem k němu ruku a pohladila ho po tváři. Donutila jsem ho, aby se na mě podíval. "Jsem moc ráda, že jsi v mém životě. A rozhodně nechci, abys odjížděl."
Najednou mezera mezi námi zmizela. Bill chytil můj obličej do dlaní, srdce se mi rozbušilo, když jsem na rtech ucítila jeho horký dech. A pak mě políbil tak, že jsem zapomněla na svět kolem nás.
Až když se po chvíli o kousek oddálil, vzpomněla jsem si, jak se vlastně dýchá. "Tohle možná jako omluva stačí." řekla jsem, celá roztřesená.
Bill se pousmál. Už to byl zase on. "Budu se ti takhle omlouvat jak dlouho budeš chtít."
"Tak mám pocit, že ten včerejšek možná přece jen k něčemu byl.." taky jsem se na něj usmála.
"No, jestli jsi mi musela říct, abych odjel, abych si uvědomil, že od tebe odejít nechci, tak máš pravdu. Už tě nenechám jen tak jít. Jestli to tak chceš ty." už se zase díval do země.
"Pokud se nebudeš urážet jak malé dítě a nebudeš mě ignorovat, jsem ochotná postoupit v tom našem experimentu dál."
"Dobře." zvedl ke mně oči a pak mě pevně objal. "Víš, nezačali jsme zrovna tak, jak jsme měli, ale možná, že by to konečně mohlo začít jít tím správným směrem."
"Už by bylo na čase." zasmála jsem se. Nálada se mi otočila o 180 stupňů. Nikdy bych nevěřila, že tu Bill vydrží tak dlouho, a navíc ještě že nebude chtít odjet. A ještě že bude chtít být opravdu se mnou. Na jednu stranu mi to dělalo trošku obavy, už ani nevím, kdy naposledy jsem měla nějaký vztah. Můj život se vždy motal spíš kolem práce a přátel. Vztah jsem nehledala, navíc málokdo dokázal pochopit to, že jsou doby, kdy neustále pracuju. A pak přišel Bill, otočil můj život naruby a vypadá to, že z něj vůbec nechce odejít. Něco takového jsem rozhodně nečekala, ale nemůžu říct, že to není příjemné. Už jsem si celkem zvykla, že když přijdu z práce, je tu někdo, kdo na mě čeká. Kdyby odjel, chvíli by mi trvalo, než bych si na to zvykla. Bylo mi jasné, že se sem teď nenastěhuje navždy, měl taky svoji práci, kterou nemohl nechat zahálet déle, než bylo nutné.
"Co kdybych tě vzal na večeři, kterou bysme oslavili to, že jsme se posunuli o krok dál?" přerušil můj tok myšlenek. "Zamluvím nějakou pěknou restauraci."
"To nezní vůbec špatně." zvedla jsem k němu pohled a usmála se. "Co kdybychom se teď ještě natáhli na gauč a prostě se jen váleli? Trochu mě pořád bolí hlava, moc jsem toho nenaspala." přejela jsem si rukou po spánku. Je pravda, že když mě Bill políbil, skoro jsem na tu bolest zapomněla. Ani jsem nečekala na jeho odpověď a šla jsem se natáhnout na gauč.
"To taky nezní špatně. Co si dáš k snídani? Určitě jsi nespala kvůli mně, tak ti aspoň něco nachystám."
Pokrčila jsem rameny. "Nevím, stačí nějaký jogurt. Nechám si místo na tu večeři." zasmála jsem se. Hlad jsem ani moc neměla, chtěla jsem prostě jen odpočívat.
Zbytek dne jsme se váleli na gauči a užívali si prolenošené odpoledne. Vlastně to mezi námi vypadalo skoro stejně, pošťuchovali jsme se, ale jinak jsme byli oba celkem zdrženliví. Nešlo jen tak najednou změnit chování jeden ke druhému. Párkrát mi za ten den volali z práce, měli tam nějaký zmatek, proto jsem slíbila, že další den se tam zase zastavím.
Večer jsme se vypravili na večeři, kterou mi Bill slíbil. Vybral jednu z nejdražších v Berlíně, jako by na mě chtěl udělat dojem. A já, abych mu to nějak oplatila, dala jsem si záležet na tom, aby mi to slušelo. Zvolila jsem tmavě modré upnuté šaty nad kolena, které zvýrazňovaly můj dekolt. Vlasy jsem si nechala splývat volně přes ramena a lehce se nalíčila.
"Páni, jsi nádherná." složil mi Bill poklonu, hned jak jsem vykročila ze svého pokoje. Oběma rukama přejel po mých holých pažích a lehce mě políbil, až mě z toho zašimraly v podbřišku motýlci.

"Děkuju. Taky ti to sluší." usmála jsem se na něj. V tmavé košili a s rozčepýřenými vlasy vypadal božsky. Bill mi nabídl rámě a společně jsme vyšli z mého bytu. Venku už na nás čekalo taxi, náš večer mohl začít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Vegas, baby!?

Ano

Komentáře

1 báři báři | Web | 16. dubna 2017 v 16:00 | Reagovat

No tak jako já myslela, co se ještě nestane večer, a oni to všechno nechají na ráno? To už nemá takové kouzlo, když se někdo někomu omlouvá za světla :D Mno, ale můžu být ráda, že se aspoň nějaké omluvy dočkala. :D Já kdybych to psala (a že píšu jenom o Tomovi), tak by se nedočkala a všichni by mohli nadávat na to, jaký je to kretén :D
OMG, cože?!? Žádné takové, že má jet pryč! Neexistuje! Bill to zase vzal za špatný konec. Omg, omg, komplikace. :D Jen ať mu to Mia hnedka hezky vysvětlí :D
Waaaaauuu! Pusa!!! :D A dokonce chce postupovat v experimentu dál? Hm, to má být co přesně? :D (já vím! já vím! :D)
Hm, večeře. Na té (a hlavně po ní) se už prostě něco musí stát :D

Šup sem s dalším dílem! :D
B.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2017