Život s Mopem 5.

16. února 2013 v 12:19 | Crazy.DE.Bill |  Život s Mopem (by Christiana)
Autor: Christiana
Ráno vstanu později,protože Gustav mě o to požádal.Prý se vůbec nemusím unáhlovat do práce.Důvod snad ani zmiňovat už nemusím.Jen,aby mu proces vyšel možná i produkt.Později.
Rozvalím se na posteli a přivřu zasněně očka.Vůbec se mi nechce vylízat z vyhřáté postýlky.
Copak asi dělá Mop?Že by už taky ranní ptáče nebo snad vychrapuje?
Já jej vzbudím hned a účinně.Troška studený vody ještě nikoho nezabila.


Nechám jej tak.Myslím,že včera bylo pošťuchování dost.Alespoň jeden den svátek.Prosím!
Po pár minutách se rozhodnu k tomu,abych konečně vstala a udělala ze sebe normálního člověka.Nepotřebuji ,aby se mě ještě lidé lekli.Přehodím přes sebe župan rudé barvičky a ladnými kroky vstoupím do koupelky,kde si umyju obličej a vyčistím zoubky.Pustím z kohoutku studenou vodu,kterou naberu do dlaní a chrstnu ji celou na můj ksichtík. Hlavně proto,aby se mi rozlepily očka a také i pro příjemný pocit chladu.Přece jen i vyhřátá peřina po delší době je nepříjemná.
Vezmu ručník a osuším si obličej i ručky.Dnes to vypadá na škaredé počasí.Venku se zatahuje,sluníčko zalézá za šedé mraky,které právě nebi dominují zřejmě po celý den.
Vyjdu z koupelky.Nějak podezřelé ticho.Nechce se mi to ani trochu líbit.Ze zvědavosti a taky úlevy okamžitě namířím k pokoji Mopíka.Pomalu zatáhnu za kliku od jeho dveří a nahlídnu k němu.Spinká.
Spinká jako spokojené miminko.Pousměji se nad roztomilostí a pak rychle raději zavřu dveře,abych jej nevzbudila.
Sejdu schody dolů do kuchyně,kde nachystám snídani.Obsahem jsou zelenina,toustový chléb a máslo.K pití hořký čaj.Nejlepší volba po ránu.
Vše si nachystám na talířek,hrníček zaliju horkou vodou a sednu ještě na terasu,dokud se dá.
Pomalu snídám a k tomu přemýšlím.Jo včerejší ostrá prácička se krásně vyvedla.I přesto,že mi odměnou byla studená sprcha a šupa na podlaze,ale dobrý.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Pane doktore mě ale opravdu ta lýtka bolí.Mám je tak ztěžklé jako bych sebou táhla desetikilovou kouli na řetězu.Jak nějaký vězeň"Stěžuje si jedna starší pacientka.
Gustav srší radostí a vtipem.Hlavně dnes,když jsem mu nechala volný doktorský kvartýr.Zřejmě manželský tah vyšel.
"Paní Dobermannová,dnes je venku příjemně.Sluníčko nepálí,ba naopak teplota vzduchu naprosto souhlasí s normami.Vyjděte si na hory a bude vám lépe.Věřte mi.Tady vám předepíšu jeden krém,který snad pomůže a kdyby ne tak.."Zapřemýšlí s úsměvem a pak vypustí "Zajděte za doktorem Zeithamem.Starší pán a svobodný.Myslím,že víc vysvětlovat nemusím.."Odtrhne papírek s receptem a vloží ji ho do rukou.Hledí na něj,jak tydýt.
Raději se zuby nehty držím,abych nevyprskla smíchy.Otočím se na stranu a uculuji se.Ten tomu zase dal.
Ti dva se rozloučí a čekárna po té zeje prázdnotou.Neodolám a rýpnu si.
"Tak doktor Zeitham,dobrá partie.."Směju se.
"Ta ženská mě přivede do hrobu,má se hýbat a ne sedět doma."Pokýve hlavou ,ale nijak je to nerozhodí.
"To by potřebovalo více lidí"Přikývnu k tomu ještě já.

Po pár hodinách nám padla.Venku se setmělo víc než obvykle.Černé duchny se sešly nad námi a zřejmě přinesou pořádný déšť a i bouřku.Aspoň to tak vypadá.
Rychle doběhnu do domu,aby mě nestačil zastihnout liják.Odložím věci,vyzuji botky a klíče pověsím na věšáček.
"Jsem tu"Křiknu do místnosti,ale nikdo se neozývá.Zamračím se.Divné.Velmi prapodivné.
Vkročím až do kuchyně,ale nikde nic.Že by nebyl doma?Že by si sbalil pár švestek a vypadnul si založit svůj harém?
Z linky vezmu skleničku do níž si naliju trochu koly.Nějak mě přepadla chuť po něčem sladčím.
Opřu se o linku a přemýšlím.Ach ten klid.Božský klid,alespoň na chvilinku.
Přivřu očka a v ústech se mi převaluje chuť drinku.Naprostý relax.Možná bych si i napustila vanu plnou pěny a rochnila se v ní ,jak malé děcko.
Odložím sklenku do umyvadla a vyjdu nahoru k pokojíku,doufajíc,že dneska bude opravdu klidný den.
Lehnu si do postele a přivřu oči.Propadnu se do lehkýho spánku,ale stále vnímám jakoby dění okolo mě.
Uslyším hluk otevírajících se dveří a pak následně pár kroků až ke mně.
Nijak mě to neznepokojuje a tak vychrupkávám spokojeně dál,dokonce si ještě mlasknu.
Pak ucítím ,jak se matrace pode mnou zhoupne,to se otočím na druhou stranu a ucítím látku.Asi něčí tričko,ale stále mě nic nerozhází.
Hned na to mě obejmou něčí ruce a já se více zachumlám do náruče a pak jen uslyším.
"Ženo má vstávej,dítě pláče,musí pít"Sametový hlas ke mně promluví.
"Děťátko počká.."Zamumlám,aniž bych si uvědomila,co mluvím.
"Tak aspoň se věnuj svému muži.."Uchechtne se osoba a následně ucítím jemný závan alkoholu.
To mě probere účinně a prudce se posadím an postel.
"Ty úchyle.."Křiknu na něj.
"Hehe,taky ti přeji krásný večer Jerry.."Přiblbě se usměje na mě a já jen opět kypím vztekem.
"Co jsi probůh pil,vždyt ty jsi na mol.."Ušklíbnu se.
"Nene-ne!Já jsem pouze a jen v náladě.S klukama jsem hledal nějaký ty roštěnky a jednu jsem už našel.."Pochlubí se a nahodí mistrovský úsměv.
"Která chuděra"Zaúpím a sprásknu k sobě ručky.
"Právě s ní mluvím.."Rychle mi docvakne jeho záměr.
"Sršíš vtipem.."Vstanu z postele,ale než se mé nožky dotknou podlahy,chytnou mě jeho ruce opět k sobě.
"Žádný vtip má drahá Jerry..jsem tvůj kocourek a ty má myšička.."Hravě se usměje a jazykem si přejede po rtech.Takového jej neznám.Co se krucinál s ním děje?
"Myšička??Utekl jsi z cvokhausu nebo jen zkoušíš herecké dovednosti,abys je mohl uplatnit na jiné myšičky"Výhružně se na něj podívám,ale on se stále culí,jak měsíček na hnoji.
"Existuje jen jedna myšička.TY!Hihi" Opět se uchechtá.No já z něj pojdu.
"Víš co ty nalitej kocourku?Uvařím ti kafe s mlíkem a myslím,že ti bude hned lépe"Snažím se vymanit z jeho sevření,ale nedaří se mi.Přestává se mi jeho chování líbit.
"Byla bych ti vděčná,kdybys mě pustil"Zavrčím a zpražím jej svým pohledem.
"Nene!Myšičku nepustím.Kocourek si kávu udělá sám"Opět nasadí svůj frajerský úsměv.
"Pusť mě nebo ti ufiknu ocásek a budeš mít po srandě."
Přehodí si své dready do zadu a ještě víc roztáhne rty do svého úsměvu.
"Do toho!"Přilije olej do ohně a já jej okamžitě začnu fackovat.
Svalím jej pod sebe a pereme se oba hlava nehlava.Snažím se opět utéct,jenže ten smyk mi chytne nohu a táhne mě k sobě.No tak to teda bychom se nedohodli!
Kousnu jej do ruky a on zakřičí bolestí,při té příležitosti jej svalím na břicho a sednu mu na záda.
Chytnu jeho chomáč dredů do ruky až zakloní hlavu a naříká.
"No prosím koníčku rychleji,s takovou nikam nedojedeme"
"Pusť mě a hned!"
"Já neslyším kocourku,musíš vrnět nahlas"Rýpnu do něj a povolím stisk.Takhle se dá taky dobře vystřízlivět.On ale využije toho,že jsem povolila a vší silou se obrátí a drží mi ruce nad hlavou.
Teď jen mohu čekat bud na krvavé hody nebo…!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Život s Mopem?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2017