Leave me alone 19.

25. února 2013 v 13:31 | Crazy.DE.Bill |  Leave me alone
Hrozně se omlouvám, že tu dlouho nepřibyl žádný díl.. ale poslední dobou na blog ani psaní nemám vůbec náladu... nechci ho rušit ani nic takovýho, jen asi potřebuju chvíli pauzu.. takže tu moc článků přibýva nebude. Snad se na mě nebudete zlobit a i tak sem občas zajdete...
Jestli tenhle díl bude vůbec někdo číst, užijte si ho, těším se alespoň na pár komentářů. Děkuju :))



Ráno jsem si hezky přispala, protože byla neděle a já dnes nikam nemusela. Navíc by mě nejspíš ani neprobudil budík, protože po včerejším dnu jsem byla utahaná jako nikdy. Probudila jsem se až po poledni a ještě chvíli jsem se jen tak povalovala v posteli, jenže mě přemohl hlad, takže jsem nakonec byla nucena vylézt a jít se najíst.

Když jsem seděla u stolu a cpala se, do kuchyně vešel Tom. Až teď jsem si vzpomněla na to, jak mě včera večer nesl do postele a pak mi dal pusu na tvář. Nebo se mi to jen zdálo? Ne, určitě to tak vážně bylo.



"Dobré ráno, už ses konečně vzbudila?" usmál se na mě.

"Dobré. Jo, už jo. Včerejšek byl namáhavý."

Tom přikývl. "Jo, to byl."

Chvíli jsem mlčela. "Díky, že jsi mě odnesl do postele." řekla jsem a sklopila pohled ke svému snídaňo-obědu.

"Není za co." odpověděl.

Takže se mi to nezdálo, vážně se to stalo. Dál jsem si všímala svého jídla, abych se nemusela na Toma dívat. Po včerejšku jsem si připadala v jeho přítomnosti ještě víc nesvá než obvykle, a to jsem si myslela, že to už víc nejde.

"Co budeš dneska dělat, když máš volno?" přerušil můj tok myšlenek Tom.

Pokrčila jsem rameny. "Nevím, asi se budu prostě jen válet."

"Odpoledne jdeme s Billem do studia, nechceš se přidat?"

Podívala jsem se na něj a zvedla obočí. On mě zve k nim do studia? To už se vážně musel stát zázrak. Oba nesnáší, když někdo poslouchá nedodělané skladby nebo je ruší svou přítomností při nahrávání, tak proč mě tam proboha zve?

"Jen chceme něco doladit, dneska tam nebudeme moc dlouho. Ani nebudeme tvořit nic nového." dodal, jako by mi četl myšlenky.

"Aha. No možná by mi neoškodilo provětrat se." přemýšlela jsem nahlas.

"Tak bud ve čtyři nachystaná k odchodu." usmál se na mě a poté odkráčel. Hleděla jsem za ním a přemýšlela, co se to mezi námi vůbec děje. Byla jsem ráda, že spolu vycházíme, ale nelíbilo se mi, že tím to nekončí. Líbali jsme se, když jsem se opila, snažil se mě políbit v sauně a navíc má neustále nějaké narážky, i když to by jinak nebyl on, ty by se daly odpustit. Jenže ke mě se chová jinak než k ostatním. Ale možná jsem jen paranoidní. Nemůžu si dovolit nechat se od něj oblbnout. Řídím se heslem - co je v domě, není pro mě. Mohlo by to mít katastrofální náledky.

"Nad čím tak usilovně přemýšlíš?" ozvalo se přede mnou, až jsem poskočila, jak jsem se lekla. Bill stál mezi dveřmi a usmíval se. Očividně se dobře bavil tím, že mě už nějakou chvíli pozoroval. A že to musel být pohled, nikomu neprospívá, když moc přemýšlí.

"Nad tím, co budu dneska dělat." odpověděla jsem po chvíli. Nemohla jsem mu přiznat pravdu.
"A vymylela jsi něco? Můžeš jít se mnou a s Tomem do studia."

Protočila jsem očima. "Nejste vy náhodou dvojčata? Taky mi to už nabízel."

Bill se zasmál. "No asi už to tak bude. A půjdeš."

Pokrčila jsem ramenem. "Asi jo, když tam po mě tak toužíte." zaculila jsem se na něj.

"Fajn," přikývl. "Takže už asi víš v kolik, nic neříkám." usmál se.

"Jo, neměj obavy." zasmála jsem se a vstala od stolu, abych po skobě sklidila nádobí. Potom jsem se vrátila nahoru, abych si skočila do sprchy a udělala ze sebe člověka. Netrvalo mi to moc dlouho, ještě jsem měla čas na to, abych si chvíli zapnula počítač, než jsme měli odcházet. Moc novinek tam na mě nečekalo, jen mi psalo pár lidí z mého domova jak se mám. Hned se mi zastesklo po mém milovaném Londýně. Naštěstí jsem pak musela odejít, protože byly skoro čtyři hodiny, a já nechtěla, aby na mě kluci museli čekat. Nakonec jsem musela čekat já na ně, protože se ještě o něčem dohadovali a asi si to nemohli vyřešit po cestě. Jako malí...

V jejich studiu už jsem byla podruhé, ale nepřestávalo mě to tu udivovat, stejně jako minule. Kdybych měla mít já nahrávací studio, určitě by to tam vypadalo podobně. Jen možná ještě trochu líp, protože bych se aspoň trochu snažila udržovat si tam pořádek.

"Zajímalo by mě, jak ty písničky budou znít, když se tu tak koukám na ty prázdné lahve od vína." řekla jsem si spíš pro sebe, ale to by nebyli oni, aby se hned museli ozvat.

"Když si dáme jednu nebo dvě skleničky, nemůže to na to mít žádný vliv." bránil se hned Bill.

"Jasně." smála jsem se. "To tu máte skladiště tak za pět let, ne?"

Tom mě šťouchnul do ramene, ale smál se taky. "Nebuď drzá. Uklízečka nám dala nedávno výpověď a my ještě nesehnali novou."

"No na mě se nedívej, já vám tu uklízet nebudu." odpověděla jsem pohotově, kdyby náhodou měl takový blbý nápad. Oba se naštěstí jen smáli.

"Musíme se do toho vrhnout, ať to máme konečně hotové." popoháněl Bill Toma. "Chovej se tu jako doma, dělej si co chceš, jen u toho buď potichu." podíval se na mě.

Musela jsem se smát, ale přikývla jsem. Nechtěla jsem jim překážet při práci.

Kluci se do toho pustili a já si zatím prohlížela vše kolem. Raději jsem na nic moc nesahala, aby to nevydalo žádný zvuk. Po chvíli jsem se usadila na pohodlnou sedačku a sledovala je při práci. Dlouhou dobu si mě nevšímali, věnovali se práci. Až když si Tom vzal do ruky kytaru, věnoval mi krátký pohled, díky kterému mě nachytal, jak na něj koukám já. Hned jsem se podívala i na Billa, aby to nevypadalo divně. Přece jsem chtěla vidět, jak pracují, tak se nebudu dívat do země, že?
Trvalo snad další hodinu, než začali balit věci. Bill ještě někam volal, zatímco Tom uklízel kytaru na svoje místo. Alespoň že v tom si udržoval pořádek.

"Hele lidi, musím ještě za Davidem, tak vás hodím domů a pak tam pojedu." oznámil nám, když dotelefonoval.

"My se klidně projdem, zase tak daleko to není." řekl mu Tom. Jen jsem na něj nechápavě hleděla, ale pak jsem přikývla.

"Fajn, tak jo. Tak zatím." Vyběhl z místnosti dřív, než jsme mu stihli odpovědět. Podívala jsem se na hodinky a zděsila se. Bylo skoro devět. Ani mi nepřišlo, že jsme tu strávili tolik času.

"Tak půjdem?" zeptal se Tom.

"Jo." odpověděla jsem a zvedla se ze sedačky. Počkala jsem, než Tom všude pozamyká a poté jme se vydali na cestu domů.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Čteš povídku Leave me alone?

Ano

Komentáře

1 W. W. | Web | 25. února 2013 v 15:18 | Reagovat

Konečně další díl ! to si zaslouží postlesk xD mě osobně díl mco libil a jsem zvědavá na tu procházku ;)

2 k. k. | 25. února 2013 v 15:44 | Reagovat

jůůj..krásný :D honem další :DD 8-)

3 báři báři | Web | 25. února 2013 v 16:34 | Reagovat

Wau, zrovna dneska jsem něco takového potřebovala. Překvapení od tebe. :)

Jo, mě hlad přemáhá každou chvíli. :D Za chvíli se rozdělím na dvě jako to udělal Sheldon. :D :D Ah, chová se tak hezky, no už by se konečně mohli dát dohromady, určitě jí rád pomůže přenést se přes tu ztrátu. :) Ale ne, žádné katastrofální následky nehrozí, já vím, že to zvládnou a bude to jedině skvělá volba! :D Jednu dvě skleničky? :D :D Spíš lahve, nebo rovnou celé bedny, ne? :D :D Jéé, hned bych šla uklízet. :D :D A posmrkané kapesníky s jejich DNA bych prodávala na ebay za drahé peníze. :D :D Ohh, procházka s Tomem, no to doufám, že tady bude další díl co nejdříve. :)

4 Mintam Mintam | Web | 4. března 2013 v 10:22 | Reagovat

Zcela chápu tvé "rozhodnutí", že prostě na blog nemáš čas, ani náladu... někdy člověk prostě potřebuje pauzu a hlavně, reálný život je vždy přednější ;) O tom ani potom :) Jen, když jsem si dočetla tento dílek - jakože když sem viděla jeho název ve výběru článků, neskutečně jsem se zaradovala! - tak se mi děsně zastesklo po tom, že nevíme vůbec, kdy se dočkáme toho dalšího :) Ale já osobně poslední dobou ze sebe nemůžu vymáčknout ani slovo ohledně povídky, protože taky nějak momentálně nemám čas, ani náladu, kvůli reálnému životu :), takže pomlčím a zcela to respektuji :)
Vyplatilo se ale na tento dílek čekat a já věřím, že se nám vyplatí čekat i na ten následující, protože večerní procházka s Tomem by nemusela dopadnout vůbec špatně ;) Musela jsem se smát ale v tom studiu, hezky jim to řekla :D "Zajímalo by mě, jak ty písničky budou znít, když se tu tak koukám na ty prázdné lahve od vína."

Jo jo, Bille, jednu dvě skleničky :D Ještě bychom ti to měli uvěřit ne? :D :D Naivka Bill :D

No, nebudu předstírat, že se mi dnešní díl nelíbil - byl úžasnej a jsem strašně ráda za průběh v ději :) Těším se, až si uděláš čásek na malou přepadovku tady na blogu a potěšíš nás dalším dílkem ;)

5 Ann Ann | 12. dubna 2013 v 11:49 | Reagovat

strašně mě to baví ! :D :)) chce to dalšíí část :P

6 Nami Otsuyu Nami Otsuyu | E-mail | 3. května 2013 v 19:49 | Reagovat

Úžasná povídka:)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2017