Jar of Hearts 41.

28. února 2013 v 11:33 | Crazy.DE.Bill |  Jar of Hearts (by Christine)
Autor: Christine
Chodili po městě už tři hodiny. Tom tahal Michelle po různých superdrahých obchodech, což červenovláska brala jako spiknutí. Nikdy nechodila do až tak luxusních obchodů, jelikož si to nemohla dovolit a zkrátka se tam cítila jako Pretty woman, na kterou všichni zírají, i když byla slušně oblečená.
,,Michko, ty vůbec nemáš radost," zkonstatoval Tom, když seděli v restauraci na kávě.
Usmála se. ,,Ale mám. Jenom nemusíme kupovat zbytečnosti,"říkala vyhýbavě a rukama objala hrneček s kávou.


Tom se na ni usmál. ,,Ale to nejsou zbytečnosti… Chci tě tak trochu rozmazlovat, jelikož ty si sama nic pořádně nekoupíš, i když můžeš."
Michelle se zatvářila lehce dotčeně. ,,Heleď nedělej ze mě skrblíka."
,,Nedělám z tebe skrblíka," povzdechl si a podrbal se na čele, ,,co kdybychom zaplatili a ještě se šli podívat do toho klenotnictví? Myslím si, že jsem ti ještě nekoupil žádný dárek, když se Tino narodil," říkal Tom, jelikož viděl nesouhlasný výraz své přítelkyně.
Souhlasila přikývnutím a odložila hrneček. Cítila se lehce zmatená, ale nehodlala se s Tomem hádat kvůli penězům. Zřejmě stála před tím, aby si zvykla na to, že Tom jí bude kupovat dárky a ona si bude moci dovolit i víc, než mohla dřív. Ostatně když dneska chodili spolu po obchodech, musela uznat, že její láska má opravdový vkus, jelikož jí vybral naprosto nádhernou kabelku od Prada. Asi by opravdu měla přestat s tím vyšilováním kvůli financím…
,,Můžeme jít?"zeptal se Tom, který akorát zaplatil, posbíral tašky a široce se usmál.
,,Jasně,"souhlasila Michelle, která vyskočila na nohy a políbila Toma, jakmile se nahrnula k jeho rtům.
,,Za co to bylo?" ptal se překvapeně.
,,Já ti ani nevím… Ale asi za všecho,"usmívala se na něho.
,,Tak to si to potom nechám líbit,"mrkl na ni a celkem litoval toho, že nabídl klenotnictví, jelikož už mu zase hlavou běhaly hodně neslušné obrázky toho, jak se budou věnovat sami sobě, jakmile se vrátí do hotelového pokoje, alespoň do chvíle, než se budou muset začít připravovat na večírek, kam byli pozvaní.
Sophie seděla na pohovce a sledovala dvd se záznamem porodu, které dali každé mamince na kurzu pro prvorodičky. Třeštila oči a tiskla se k Wendy, která měla hlavu opřenou o její stehno.
,,Tlačte,"vyzval porodník potem zborcenou ženu, která měla nohy dost daleko od sebe a silně tiskla ruku svému partnerovi, který jí povzbuzoval a tiše jí říkal, jak moc ji miluje.
,,Ježiši chlape, ona už ale nemůže,"zavrčela Sophie a podívala se na své bříško.
,,Jestli to nevytlačí během chvíle, tak ty půjdeš ven císařským řezem,"ujišťovala s úsměvem miminko, ale byla vyděšená z toho porodu až na půdu.
Přišlo jí lehce nemyslitelné, že se meloun dokáže procpat dírou o velikosti citronu. Docela z toho měla obavy. V hrůze sledovala film dál a začínalo se jí dělat zle. Navíc komentovala lékaře, jak se ženou mluví. Pořád jí nutil k tomu, aby tlačila a dýchala a chudák paní už byla v posledním tažení… Z úvah o tom, jaký idiot je porodník jí vytrhl telefon, který začal poskakovat na konferenčním stolku. Sophii už dělalo lehký problém, aby se aktivně natáhla. Připadala si jako velryba, která se sotva pohne. A to ji na preventivních prohlídkách doktorka ujišťovala o tom, že miminko má standartní váhu a míru.
,,Ano?"ozvala se do mluvítka a zastavila ten horor, co jí běžel v televizi.
,,Ahoj zlatíčka, tak jak se máte?"zavrkal jí do ucha Benův hlas, který značil, že se široce usmívá.
,,No…zvládáme to, akorát se zvednout pro telefon bylo hodně velké sousto,"svěřila se a pohladila si bříško, jelikož dcerka jí začínala kopat.
,,Proto jsem to nechal zvonit déle… Je ti dobře, nebolí tě nic?"staral se.
Zachichotala se. ,,Vůbec, je nám skvěle."
,,To jsem rád. A co děláte?"vyzvídal a zatoužil být zpátky u své manželky a být jí na blízku.
,,Koukám na to video, co mi dali na tom kurzu…. Asi budu rodit císařským řezem, tohle není možný… To už se nikdy nedám dohromady…,"říkala vystrašeně a cítila, jak jí v očích štípou slzy.
Ben se taktně zasmál, ale věděl o čem Sophie mluví, jelikož se sám na to dvd podíval, když nemohl v noci spát.
,,Cokoli budeš chtit, princezno,"sliboval a modlil se, aby jim to dcerka umožnila.
Chvíli bylo na obou stranách telefonu ticho. ,,Bene, je mi smutno,"zašeptala Sophie a utírala si kapesníčkem slzy o velkosti hrachu.
,,Prdelko…Já budu doma dneska v noci, ano?" říkal jí konejšivě a proklínal práci, která ho nutila, aby cestoval po celém Německu, když chtěl být doma se svou těhotnou manželkou.
Znovu se mu do ucha ozval vzlyk. ,,Opravdu? Přijedeš dneska v noci?"
,,Slibuju, že přijedu dneska v noci,"říkal a už se nemohl dočkat, až odjede z Bonnu, stejně ta hvězda s ním mluvila přes agenta, takže se toho od ní stejně moc nedozvěděl.
,,Tak dobře. Jeď opatrně, ano?"říkala mu stejnou větu jako pokaždé.
,,Budu opatrný. Ty se opatruj,"usmál se do mluvítka.
,,Budu. Wendy mě hlídá jako oko v hlavě, i když jdu jenom na záchod. A Bene?"
,,Ano kočičko?"
Sophie se usmála pod tím oslovením. ,,Miluju tě."
Srdce se mu zadrhlo někde v krku a pokaždé tak reagoval na slova lásky, i když je slyšel již nespočetněkrát. ,,Já tebe víc. V noci budu doma,"sliboval a ukončil hovor.
Ano. Opravdu se domů těšil. Chyběla mu Sophie její smích, letmé dotyky a polibky. Prostě nemohl bez své manželky být. V hrudi mu cosi rozkvétalo. Bylo to příjemné a zároveň i tíživé. Byla to neutichající láska, kterou k ní cítil, jelikož mu neskutečným způsobem chyběla…
,,Ten je nádherný,"rozplývala se Michelle nad prstýnkem, který jí ukazovala prodavačka.
,,Líbí se ti?" zajímal se Tom, který stál u Michelle hodně blízko.
Přikývla.
,,Vyzkoušíte si ho?"zeptala se žena za pultem a vyndala zpod skla kazetu se šperky.
,,Ano prosím,"říkala Michelle nadšeně a cítila se tak.
Nechala si navléknout prstýnek od prodavačky na prsteníček u levé ruky. Padl jako ulitý.
,,Sedí vám?" zajímala se prodavačka s úsměvem.
,,Naprosto,"souhlasila Michelle a ukázala svou ruku Tomovi.
,,Nádherný. Vezeme si ho?"ptal se a díval se jí do očí.
,,Že se ptáš,"usmála se a letmo jej políbila.
,,Zabalit nebo si ho rovnou odnesete?"zeptala se žena a neskrývala úsměv, takovéhle nadšení vídala opravdu zřídka, tak si jej náležitě vážila.
,,Zabalit, nerada bych ho ztratila,"říkala Michelle a tváře jí planuly červení.
Prodavačka to měla všechno hodně rychle hotové. A Michelle se dívala do telefonu, takže to byla Tomova příležitost k tomu, aby se mohl pořádně po obchodě rozhlídnout. Pohled mu padl na snubní prsteny. Dva jednoduché bílé kroužky z bílého zlata ho uchvátily na první pohled. Žena za pultem se na něho podívala a Tom ji naznačil, aby potichu k němu přišla.
,,Ano?"zeptal se tiše.
,,Ještě tyhle dva kousky, prosím,"říkal tiše, aby nepřilákal Michelliinu pozornost.
Přikývla a ještě mu je ukázala, aby si byl stoprocentně jistý, že jsou to ty správné. ,,A budete chtít na ně něco vyrýt?"zajímala se, když vybírala příhodnou krabičku.
,,Ne.. Jenom prosím překontrolujte velikost s tím předchozím, nechci žádný trapas,"říkal s úsměvem.
,,To je pochopitelné,"ujišťovala Toma se shovívavým úsměvem a zabalovala prstýnky, přičemž do jedné krabičky dala ten, který si vyhlídla Michelle a potom do tmavě černé krabičky uložila ty dva snubní.
,,Budete si přát ještě něco?"zajímala se, ale Tom zavrtěl hlavou, vytahujíc kreditku, aby zaplatil.
Prodavačka mu nadiktovala cenu, která mu rozhodně vítr v peněžence neudělala.
,,Vybrala sis ještě něco?"zajímal se, když se ujistil, že má překvapení pro Michelle skryté v kapse svých ohromných kalhot.
Sladce se na něho usmála a zavrtěla hlavou. ,,Nene, už můžeme klidně jít."
Společně vyšli z obchodu a zamířili k hotelu, kde zdvořile pozdravili milou recepční, která seděla za pultíkem a vyřizovala rezervace po internetu. Nastoupili do výtahu, který je odvezl do čtvrtého patra, kde měli pokoj s číslem 83. Michelle odemkla dveře elektronickým klíčem a vešla do pokoje. Tom za ní obtěžkán taškami sotva donesl svůj náklad přes práh.
,,Já jsem ti říkala, že ti s tím pomůžu a tys nechtěl,"říkala mu, rozepínaje si kabát, který odložila na postel.
,,Jsem přeci chlap, tak to dokážu odnést ne?"zeptal se se smíchem.
Zakroutila hlavou s náznaky pochybností. Tom po ní skočil, že oba dva skončili v posteli. ,,Co blbneš, rozbiješ ty parfémy,"chichotala se, pohladila Toma po tváři.
,,Neboj se, skočil jsem do měkkýho,"zakřenil se a rty se mazlivě otřel o její.
,,Cože? Chceš mi říct, že jsem tlustá?"zděsila se a nakrabatila čelo.
Zavrtěl hlavou. ,,Vůbec. Drndo. Shodila jsi snad i svou tehdejší váhu, mohla bys zase začíst normálně jíst,"říkal a prstem se dotýkal kontur jejího obličeje.
,,Já jím, ale prostě je to složité… Nějak nepřibírám…,"říkala lehce posmutněle, protože opravdu hodně zhubla, že při kontrole jí lékař hnal na vyšetření, jestli není nějak moc nemocná.
,,Mě to nevadí… A co kdyby sis nasadila ten prstýnek, co jsme dneska koupili?"zeptal se jí a sáhl do kapsy pro krabičku v níž měl Michelliin prsten.
,,Samozřejmě, že chci,"říkala a oči jí jenom zářily.
Lehce jí políbil a z krabičky vytáhl prstýnek, který jí okamžitě nasadil na prsteníček.
,,Padne ti jako ulitý, viď?"zajímal se s úsměvem.
,,Je nádherný,"říkala bez dechu dojatě.
Tom se na ní zadíval a pak ji políbil, že z toho měla zimomřivku a motýly v bříšku.
,,Co ten večírek?"zamumlala na půl úst.
,,Přijdeme trochu později,"zafuněl nosem a začal se věnovat jenom a jenom Michlle…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Jar of Hearts?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

© Crazy.DE.Bill

2007 - 2017