na Blog.cz

"Jsi připravená jít konečně domů?" promlouvá Tom na naši dceru. Tak nakonec měl pravdu, když říkal, že to bude holčička. Nezbývá mi nic jiného, než se usmívat. Jsem hrozně šťastná. Jelikož jsem přenášela jedenáct dní, tak už jsem se těšila, až se konečně uráčí a nechá se porodit. Nakonec se tak stalo jedenáctého května. Tom u porodu nebyl. Chtěl být, ale natáčely desku. Nechal se totiž od Davida přemluvit, že když náhodou k porodu dojde, tak to stihne, protože jede jen na druhou stranu L.A. Bohužel porod proběhl tak rychle, že se do porodnice dostal, až když bylo po všem. Holčičku jsme pojmenovali Leah Inéz. Kaulitz po Tomovi a O'Brian po mně. Je hrozně podobná mojí babičce O'Brian. Tím pádem i mně. Po Tomovi má pusu a nos.

"Jsi ta nejkrásnější slečna na světě," usměje se na ní a dojatě ji políbí na čelíčko. Odkašlu si. "A co já?" "Ty už nejsi slečna," poznamená jeden důležitý fakt. Nakonec jsme se opravdu vzali. Byli jsme na dovolené a nechali jsme se na pláži na Maledivách oddat. Ani jsme nezkoumali, jestli je svatba platná i v USA, ale pro nás to znamená úplně stejný závazek, jakoby jsme se vzali legálně. Vlastně o tom nikdo, kromě Billa a jeho přítelkyně neví.

"Tak jste konečně tady. Připadá mi, že je pořád větší a větší," rozplývá se nad Leah mamka, když Tom položí autosedačku s naší dcerou v obýváku na pohovku. Všichni se kolem ní seběhnou a ona si spokojeně spinká. "Zítra odlétáme domů," pošeptá mi mamka do ucha. "Cože? A proč? Vždyˇjsem vás skoro ani neviděla." "Musíme do práce, Lanie. Opravdu jsme se přijeli jenom přesvědčit, že jsi v pořádku a že je malá zdravá. Nemůžeme vám tady zaclánět. Teď budete potřebovat soukromí a klid. Ale nebojte se, teď tady budeme častěji. Už jenom kvůli Inéz." "Moc se vám povedla," zavtipkuje Gordon. Podívám se na Toma a ten se na mě usměje. Přitáhne si mě za pas k sobě a pevně mě obejme kolem ramen. Chytnu ho za ruce a opřu se zády o jeho tělo. Spokojeně sleduji, jak naše dcera spí a mám pocit, že už nikdy nebudu šťastnější.